Na poslech hudby podle ročního období si moc nepotrpím. Nepotřebuji se zrovna v létě opájet bezstarostnými roztančenými hity a na příchod Vánoc se nepřipravuji koledami ani jinými svátečními melodiemi. Podzim je však výjimkou. Má tak specifickou atmosféru, že se v mém playlistu přece jen rok co rok odráží.

Album Na Radosti Anety Langerové je klenotem české populární hudby. Na rozdíl od některých jiných povedených děl nemusela nahrávka protkaná autentickou poetikou venkova na svoje ocenění čekat dlouhé roky, ovací kritiky i publika se dočkala hned po svém uvedení. Přesto každý další uplynulý rok její přednosti ještě zvýrazňuje.

Konec devadesátek, dětství, čas bezstarostnosti. To jsou asociace, jež mě jako první napadají v souvislosti s písničkou Torn, kterou svou interpretací proslavila Natalie Imbruglia. Co na tom, že singl z roku 1997 a obrovský rádiový hit vlastně obsahově vůbec není veselý a bezstarostný.

Česká rádia mají jednu unikátní schopnost: i sebelepší píseň mi svým vytrvalým omíláním dokážou na nějaký čas znechutit. V jednu dobu se jim to povedlo také se skladbou I přes to všechno od Mirai, v jejíž singlové vydání jsem přitom už rok předtím doufal.

Dlouhou dobu Florence Welch vévodila mému pomyslnému seznamu umělců, které jsem si přál vidět naživo. Když k nám v červenci roku 2019 dorazila jako jedna z hlavních hvězd festivalu Colours Of Ostrava, nemohl jsem u toho chybět.

Téměř každý z nás si během života staví svoje pomyslné mosty - ať už úmyslně, či neúmyslně. Mohou nás pojit s lidmi, které máme rádi, ale třeba i s prací či koníčkem, zkrátka s tím, co je nám blízké a o co nechceme jen tak snadno přijít. Karel Zich a Lenka Filipová o tom zpívali už před čtyřiceti lety - a písnička ...

Stín největšího - často toho průlomového - hitu tíží mnohé interprety. Bez ohledu na to, zda se jim podaří z něj vykročit, ovšem většina z nich časem zjistí, že mít svou charakteristickou písničku je spíš dar než prokletí. Obzvlášť když jim i po letech zajišťuje umístění ve světových žebříčcích. Tak jako v případě britského hudebníka Toma Odella.

"A bronzovou slavicí se stává... Ewa Farna!" Píše se prosinec roku 2008, když na pódium trochu naškrobeného ceremoniálu Českého slavíka přichází patnáctiletá dívka z česko-polského pohraničí, která dává slzičkami dojetí spontánně průchod svým emocím. Není to zdaleka první vzpomínka, kterou mám na Ewu Farnou, z dob jejích začátků ale zůstává tou...

Bohatou kulturní historii Francie může většina evropských států obdivovat s tichou závistí. Hudebních hvězd z této země, které si v masovém měřítku podmanily také české publikum, bychom přesto v posledních desetiletích našli jen pár. O to pozoruhodnějším úkazem se stala Isabelle Geffroy alias Zaz.

Písničkář z Vlachovic Thom Artway letos oslavil teprve osmadvacáté narozeniny a věřím, že toho nejlepšího se od něj v budoucnu ještě dočkáme. Už nyní však patří k těm domácím hudebníkům, na které můžeme být hrdí. Zasloužil se o to nejen svou tvorbou, ale i přístupem k ní.

Seděla za klavírem a zpívala o klaunovi, který na povel baví přihlížející. Zcela oněmělá O2 arena fascinovaně přihlížela, jak obrovskou dávkou něhy a citu obdařuje každé slůvko, hltala, s jakou lehkostí si hraje s vokálem, aniž by se prvoplánově předváděla. Emeli Sandé se tehdy, v únoru 2018 na svém prvním pražském koncertu, nenávratně zařadila k...

"Co je na té písničce tak výjimečného?" zeptal se mě minulý rok v létě Michael Foret, když jsme mluvili o singlu Alone Together jeho elektronicky zaměřeného projektu MikAel. Singlu, který vznikl tak trochu mimochodem a k jehož klipu postačila jediná zelená žárovka, přesto se stal zřejmě dosud nejúspěšnější skladbou MikAela.