Hudební srdcovky

Přiznávám, že moje lidské sympatie vždy patřily spíše jiným zpěvačkám než Madonně. Ostatně královna popu ani nikdy netoužila po tom, aby ji lidé měli rádi. Ve známost naopak vešla jako nekompromisní obchodnice s pořádně ostrými lokty.

Na poslech hudby podle ročního období si moc nepotrpím. Nepotřebuji se zrovna v létě opájet bezstarostnými roztančenými hity a na příchod Vánoc se nepřipravuji koledami ani jinými svátečními melodiemi. Podzim je však výjimkou. Má tak specifickou atmosféru, že se v mém playlistu přece jen rok co rok odráží.

Album Na Radosti Anety Langerové je klenotem české populární hudby. Na rozdíl od některých jiných povedených děl nemusela nahrávka protkaná autentickou poetikou venkova na svoje ocenění čekat dlouhé roky, ovací kritiky i publika se dočkala hned po svém uvedení. Přesto každý další uplynulý rok její přednosti ještě zvýrazňuje.

Konec devadesátek, dětství, čas bezstarostnosti. To jsou asociace, jež mě jako první napadají v souvislosti s písničkou Torn, kterou svou interpretací proslavila Natalie Imbruglia. Co na tom, že singl z roku 1997 a obrovský rádiový hit vlastně obsahově vůbec není veselý a bezstarostný.

Česká rádia mají jednu unikátní schopnost: i sebelepší píseň mi svým vytrvalým omíláním dokážou na nějaký čas znechutit. V jednu dobu se jim to povedlo také se skladbou I přes to všechno od Mirai, v jejíž singlové vydání jsem přitom už rok předtím doufal.