Hudební srdcovky

Stát se nedílnou součástí novodobé historie naší země se jen tak nějaké písni nepodaří. Napadají mě vlastně jen dvě, o kterých by se dalo něco takového říci: státní hymna Kde domov můj a hit Marty Kubišové Modlitba pro Martu.

Najít balanc mezi chutí posouvat hranice a posluchačskou přitažlivostí je pro většinu hudebníků takřka nadlidský úkol. Mnozí z nich se o takový kompromis pokusili, aby nakonec zjistili, že se nelze zavděčit všem. Pro Justina Timberlakea podobná pravidla neplatí. Příkladem budiž skladba Mirrors z opulentního projektu The 20/20 Experience - trvá...

Občas někdo trochu hořce utrousí cosi ve smyslu, že nechápe, proč je v hudbě deprese považována za umění. Omyl. Většina těch nejoceňovanějších písní je sice smutných, ale ne depresivních. Umění z nich dělá schopnost autora vypořádat se s vlastními chmury tak, že z nich vytvoří něco krásného.

Úspěšnost singlů se v hudebním průmyslu často posuzuje na základě toho, jak se jim daří v týdenních hitparádách. Píseň You Lost Me od Christiny Aguilery si v tomto ohledu nikdy nevedla příliš dobře. Pokud by ale někdo sestavoval žebříček nejlepších popových balad třetího tisíciletí, nejspíš by v něm figurovala hodně vysoko.

Nejspíš nikdy nebudu fanouškem rapu, jakkoliv se tento žánr v posledních letech i u nás těší ohromné popularitě. Líbí se mi ale, když někdo dokáže jeho hranice překračovat a oslovovat typově úplně jiné posluchače. Libereckému rodákovi Pauliemu Garandovi se to podařilo už v raném mládí s projektem BPM a částečně v tom pokračuje i na sólové dráze.