foto: Filip Strakoš
Jmenuji se Josef Martínek a v hudebních médiích jsem začal působit v roce 2013, ve svých dvaadvaceti letech. Nemám vzdělání v oboru, nejsem aktivní muzikant, nejsem dokonce ani vystudovaný novinář. Věřím však, že o hudbě může psát vlastně každý, kdo do toho má chuť, orientuje se v jejím světě a umí zacházet se slovem.
Vnímání hudby je totiž už z podstaty naprosto subjektivní záležitost. Důvodem, proč ji lidé po celé věky milují, jsou pocity, které jim přináší nebo je v nich umocňuje. Někdy je to radost, štěstí, euforie, jindy smutek či nostalgie. Nepotřebujete znát noty, abyste za jednotlivými skladbami viděli mnoho významů - a třeba i takových, které kromě vás nevidí nikdo další.
Mým prvním hudebním médiem a dodnes tím nejsrdcovějším je musicserver.cz. Od roku 2013 jsem zde napsal přes 1 500 článků. Některé svoje rané texty bych dnes pojal úplně jinak, ale na spoustu recenzí či rozhovorů jsem hrdý.
Psal jsem také pro další (v té době hudebně zaměřený) web koule.cz, v červenci 2015 jsem se na dva a půl roku stal šéfredaktorem internetového magazínu o muzice iREPORT, kde jsem posléze pracoval jako editor.
Od roku 2018 jsem novinářem takzvaně "na volné noze". Moje články vyšly například v Kultuře iDNESu, v Headlineru, v magazínech Autor In, Instinkt či Interview. Autorsky jsem spolupracoval také s vydavatelstvími Universal Music, SinglTon a Supraphon.
Rozsáhlejší texty jsem připravil pro skupinu Jelen do jejího Zpěvníku (2017) nebo pro Lenku Filipovou do tištěného koncertního programu k turné Oppidum (2019).
Od roku 2013 jsem každoročně členem Akademie populární hudby, později České hudební akademie.
Rok 2023 byl z hudebního hlediska bohatý hlavně na výjimečné koncertní události. Ve výročním přehledu jsem se proto rozhodl tentokrát zaměřit právě na ně. Všechny vybrané akce patřily k těm, na které by byla škoda do budoucna zapomenout. Seřadil jsem je podle data konání chronologicky.
Na tomto blogu věnovaném mým hudebním srdcovkám obvykle ze zásady nepíšu o písních mladších než jeden rok. Za tak krátkou dobu totiž většinou nelze vyhodnotit, zda je přízeň k dané skladbě pouze sezónní záležitostí, nebo dlouhodobým jevem. V případě Stále věřím od Marka Ztraceného ale udělám výjimku.
Letošní léto bylo u nás nezvykle dlouhé, jeho dozvuky zasáhly ještě do prvních říjnových dní. Písničku Červánky od Slzy a Moniky Bagárové považuji za velmi příhodnou pro toto období. Vyšla v roce 2021 a už nyní, o dvě sezóny později, tuším, že se k ní budu na sklonku léta vracet každoročně.
Nejsem velkým příznivcem tvorby francouzského DJe a producenta Davida Guetty ani taneční hudby jako takové. Singl Titanium s emotivními vokály Sii však zcela podmanivou formou zpracovává natolik esenciální poselství, že si mě získal hned po svém uvedení v roce 2011. A i po dvanácti letech mi jeho poslech dokáže přivodit husí kůži.