foto: Filip Strakoš
Jmenuji se Josef Martínek a v hudebních médiích jsem začal působit v roce 2013, ve svých dvaadvaceti letech. Nemám vzdělání v oboru, nejsem aktivní muzikant, nejsem dokonce ani vystudovaný novinář. Věřím však, že o hudbě může psát vlastně každý, kdo do toho má chuť, orientuje se v jejím světě a umí zacházet se slovem.
Vnímání hudby je totiž už z podstaty naprosto subjektivní záležitost. Důvodem, proč ji lidé po celé věky milují, jsou pocity, které jim přináší nebo je v nich umocňuje. Někdy je to radost, štěstí, euforie, jindy smutek či nostalgie. Nepotřebujete znát noty, abyste za jednotlivými skladbami viděli mnoho významů - a třeba i takových, které kromě vás nevidí nikdo další.
Mým prvním hudebním médiem a dodnes tím nejsrdcovějším je musicserver.cz. Od roku 2013 jsem zde napsal přes 1 500 článků. Některé svoje rané texty bych dnes pojal úplně jinak, ale na spoustu recenzí či rozhovorů jsem hrdý.
Psal jsem také pro další (v té době hudebně zaměřený) web koule.cz, v červenci 2015 jsem se na dva a půl roku stal šéfredaktorem internetového magazínu o muzice iREPORT, kde jsem posléze pracoval jako editor.
Od roku 2018 jsem novinářem takzvaně "na volné noze". Moje články vyšly například v Kultuře iDNESu, v Headlineru, v magazínech Autor In, Instinkt či Interview. Autorsky jsem spolupracoval také s vydavatelstvími Universal Music, SinglTon a Supraphon.
Rozsáhlejší texty jsem připravil pro skupinu Jelen do jejího Zpěvníku (2017) nebo pro Lenku Filipovou do tištěného koncertního programu k turné Oppidum (2019).
Od roku 2013 jsem každoročně členem Akademie populární hudby, později České hudební akademie.
Písnička Cardigan vznikla na počátku pandemie koronaviru a Taylor Swift ji zvolila jako hlavní singl svého osmého studiového alba folklore. Její síla tkví nejen v melodické vřelosti a podmanivé příběhové lince, ale i v prostoru, který ponechává posluchačovým pocitům a práci s vlastní představivostí.
Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...