O blogu

13. 9. 2020

Léto roku 2020 pro mě bylo o dost jiné než všechna předešlá léta a nejspíš i než všechna ta, která teprve přijdou. Souviselo to s mými osobními cíli a přáními, pro jejichž naplnění je rok 2020 důležitým mezičlánkem.

Měl jsem hodně času sám na sebe, četl jsem, sledoval filmy, navštěvoval krásná místa. Během cest po republice, ale i při vysedávání v kavárnách jsem poslouchal svoje oblíbené písničky. A uvědomil jsem si, že ke spoustě z nich se vracím už řadu let a že jsem si k nim vytvořil silný vztah. Napadlo mě, že bych o nich a o tom, co pro mě znamenají, chtěl nějakou formou psát.

V minulých letech jsem strávil spoustu volného času tím, že jsem tvořil texty, o které mě někdo požádal. Teď bych chtěl psát o tom, o čem psát opravdu chci. Dělat si tím radost, což byl ostatně důvod, proč jsem kdysi psát o hudbě začal.

Během léta jsem připravil sérii textů, které jsem si pojmenoval jako Hudební srdcovky. Nastal čas, kdy bych je chtěl postupně zveřejňovat, a věřím, že souběžně s tím budou vznikat další.

Založil jsem proto tento blog. Neočekávám závratnou čtenost, nemám s ním do budoucna žádné "komerční" úmysly. Jen jsem chtěl mít místo, kam budu moci psát i trochu osobněji, než bych si dovolil v jakémkoliv médiu. Mít něco "svého", na čem si budu moci pracovat, když na to zrovna bude čas a chuť. Mohu říct, že tvorba každého již hotového příspěvku pro mě byla radostnou a naplňující činností.

A pokud třeba někdo v těch textech najde myšlenku, která mu bude blízká, moje radost pochopitelně bude o to větší.

Nejnovější články na blogu

 

Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....

Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...

Nikdy jsem moc neuznával pojem guilty pleasure označující tajné potěšení, za které bychom se podle mínění určité části společnosti měli spíše stydět. Vše, co se nám líbí, totiž vychází z toho, kým v jádru skutečně jsme, pomáhá to definovat naši osobnost, případně uchovávat dávné vzpomínky. Nelze to tedy jednoduše oddělit od verze našeho já,...