13. 9. 2020
Léto roku 2020 pro mě bylo o dost jiné než všechna předešlá léta a nejspíš i než všechna ta, která teprve přijdou. Souviselo to s mými osobními cíli a přáními, pro jejichž naplnění je rok 2020 důležitým mezičlánkem.
Měl jsem hodně času sám na sebe, četl jsem,
sledoval filmy, navštěvoval krásná místa. Během cest po
republice, ale i při vysedávání v kavárnách jsem poslouchal
svoje oblíbené písničky. A uvědomil jsem si, že ke spoustě z
nich se vracím už řadu let a že jsem si k nim vytvořil silný
vztah. Napadlo mě, že bych o nich a o tom, co pro mě znamenají,
chtěl nějakou formou psát.
V minulých letech jsem strávil spoustu volného času tím, že jsem tvořil texty, o které mě někdo požádal. Teď bych chtěl psát o tom, o čem psát opravdu chci. Dělat si tím radost, což byl ostatně důvod, proč jsem kdysi psát o hudbě začal.
Během léta jsem připravil sérii textů, které jsem si pojmenoval jako Hudební srdcovky. Nastal čas, kdy bych je chtěl postupně zveřejňovat, a věřím, že souběžně s tím budou vznikat další.
Založil jsem proto tento blog. Neočekávám závratnou čtenost, nemám s ním do budoucna žádné "komerční" úmysly. Jen jsem chtěl mít místo, kam budu moci psát i trochu osobněji, než bych si dovolil v jakémkoliv médiu. Mít něco "svého", na čem si budu moci pracovat, když na to zrovna bude čas a chuť. Mohu říct, že tvorba každého již hotového příspěvku pro mě byla radostnou a naplňující činností.
A pokud třeba někdo v těch textech najde myšlenku, která mu bude blízká, moje radost pochopitelně bude o to větší.
Nikdy jsem moc neuznával pojem guilty pleasure označující tajné potěšení, za které bychom se podle mínění určité části společnosti měli spíše stydět. Vše, co se nám líbí, totiž vychází z toho, kým v jádru skutečně jsme, pomáhá to definovat naši osobnost, případně uchovávat dávné vzpomínky. Nelze to tedy jednoduše oddělit od verze našeho já,...
"Nerad bych se dotknul některé z jejích taktéž výborných kolegyň, ale následující větu si nemohu odpustit: Hana Hegerová je pro mě nejlepší česko-slovenskou zpěvačkou všech dob." Těmito slovy jsem zakončil svůj článek k písni Potměšilý host, vydaný v prosinci 2020. Bylo to jen pár měsíců předtím, než nezaměnitelná interpretka odešla na věčnost.
V diskografii Green Day vyčnívají hlavně dvě studiová alba: průlomové Dookie z roku 1994 a o deset let mladší "punk-rocková opera" American Idiot. V době vydání prvního jmenovaného mi nebyly ještě ani tři roky, zato etapu toho druhého si pamatuji, jako by to bylo včera.
Publicista Tom Breihan z renomovaného serveru Pitchfork nazval svého času písničku Someone Like You od Adele jako důkaz, že "i popová hudba vám někdy může zlomit srdce." Řekl bych, že tato jediná věta dokonale vystihuje, proč se singl z dnes již legendárního alba 21 dočkal takové popularity - stejně jako Adele samotná.