Hudba roku 2020, která chytla za srdce

27.12.2020

Letopočet 2020 si budeme jistě všichni pamatovat jako rok, který zatřásl s našimi dosavadními jistotami. Byl to ale také rok skvělé hudby. Některé umělce dokonce globální krize k tvoření přímo popostrčila. Až už vznikla bez ohledu na pandemii, nebo v jejím důsledků, následující díla řadím k tomu nejlepšímu, co se letos ve světě hudby urodilo.


Výborná domácí alba


Kateřina Marie Tichá - Sami

V nabité konkurenci mnoha zavedených a dlouhodobě oceňovaných jmen zazářila Kateřina Marie Tichá s prvotinou Sami. Zpěvačka, která již roky hostuje na koncertech skupiny Jelen, natočila s přispěním producenta Ondřeje Turtáka osobitý materiál rozpínající se od popu přes balkánské rytmy až k šansonu. Je to deska autorsky silná, interpretačně naprosto přesvědčivá a zvukově rozmanitá. Obsahuje písně, které ani po mnoha přehráních neomrzí - ať už jde o emotivní baladu Zničená zem, nebo třeba hravou harmonikou provoněnou Příteli.

Recenzi alba si přečtěte zde.


Sarah & The Adams - Pověz mi

Už dvě předešlé řadovky kapely Sarah & The Adams kolem zpěvačky a skladatelky Šárky Adámkové stály za poslech, ta třetí je ale jiná. Album Pověz mi poprvé nabízí ryze české texty - a právě v nich vynikne přirozené vypravěčství interpretky. Její písně se v žádném případě nepodbízejí, vyznívají velmi civilně, až samozřejmě, přesto zaujmou vkusnou líbivostí a podmanivostí. Aranžérsky košatá směs indie popu, folku, country, ale i jazzu či blues jednoznačně pohladí po duši.

Recenzi alba si přečtěte zde.


Jaromír Nohavica - Máma mi na krk dala klíč

Tentokrát se Jaromír Nohavica rozhodl vrátit k čirému písničkářství. Komorně ho doprovází kytara a foukací harmonika, o to víc tedy vyniká nezaměnitelná interpretace ostravské hudební ikony i sdělné texty. Obzvlášť zapůsobí skladba Emil P. o smrti zpěvákova kamaráda. Velkou devízou Nohavicových skladeb zůstává schopnost písňově "mluvit" srozumitelně, lidsky a bez dnes všudypřítomné politické korektnosti.


Teepee - Where The Ocean Breaks

Druhá studiovka indie popových Teepee potřebovala čas. Na první poslech se v porovnání s debutem Albatross z roku 2016 jeví jako komplikovanějši a méně přístupná. Niternost novinek, připravovaných ve spolupráci s britským producentem Tomem O. Marshem, však vyplouvá na povrch s každým dalším přehráním. Ústřední protagonisté Teera a Mason v nich stále dokážou křesat emoce a chytře pracují s chytlavými melodiemi. Zpívají o nadějí, smíření, lásce i změnách a jsou přitom uvěřitelní i přiměřeně naléhaví.


Lenny - Weird & Wonderful

První deska Hearts talentované hudebnice způsobila před čtyřmi lety senzaci, která vyústila v pět Andělů a popularitu hitu Hell.o v Itálii. Druhé studiovce možná chybí punc takové mimořádnosti, je však znovu po všech stránkách vydařená. Lenny na ní udělala vstřícný krok k současnějšímu pojetí popu, uslyšíte zde více elektroniky, přesto se neztratilo kouzlo jejího autentického písničkářského rukopisu - a třeba skladba Maneater má až filmový rozměr. Slabinou je snad jen duet Easy s rapperem Marpem, z něhož lze trochu zbytečně vycítit snahu o jednoduchý hit.

Recenzi alba si přečtěte zde.


Klára Vytisková - Love Is Gold

Pop v podání Kláry Vytiskové byl už v časech skupiny Toxique typický svou svobodomyslností. Ani její třetí sólovka Love Is Gold se nesvazuje konvencemi českého mainstreamu. Obsahuje chytlavé electropopové písničky v osobitém pojetí. Temperamentní zpěvačka na jednu stranu svou hudbou vybízí k tanci a zábavě, zároveň jde však textově více do hloubky a zabývá se poznáním sebe sama. Za jakýsi leitmotiv desky pak lze považovat sdělení singlu Just Be You ("Buď zkrátka sám sebou"). Vytiskové se toto heslo opět podařilo naplnit.


Stojí také za poslech


Katarína Knechtová - Svety

Nástupce pět let staré výtečné desky Prežijú len milenci představuje Katarínu Knechtovou jako velmi univerzální zpěvačku. Uvěřitelná je v rozjasněných popových melodích, dokáže pořádně přitlačit na svůj hlas v rockové poloze a sluší jí i elektronické podklady či balady. Stejně jako na předešlých řadovkách opět oslovila ke spolupráci i Christiana Eignera, neoficiálního člena Depeche Mode.


Marek Ztracený - Planeta jménem stres

Deska, která byla poprvé k dostání ve dvakrát vyprodané O2 areně a záhy získala zlaté ocenění za prodej, získává sympatie svou přímostí. Autor se neschovává za metafory, zpívá o osobních tématech, přiznává vlastní chyby a opěvuje teplo rodinného krbu - rádiové singly Tak se nezlob a Když tě život kope do zadku jako by sem ani moc nezapadaly. Ztracený navíc obalem, na kterém si zakrývá ústa, nechtěně předpověděl události roku 2020.

Recenzi alba si přečtěte zde.


Aneta Langerová - Dvě slunce

Zpěvaččina pátá řadovka navazuje na šest let starou předchůdkyni Na Radosti. Opět vznikala v autorském tandemu s Jakubem Zitkem, znovu odkazuje k motivům lidovosti a přírody. Jako celek se neobešla bez slabších míst, ovšem písně Závrať nebo Jak krásné je být milován patří už nyní k perlám Anetina repertoáru.

Recenzi alba si přečtěte zde.


Slza - 3

Dvojice Slza svou třetí studiovkou příjemně překvapila. Dokázala se odpoutat od zvuku minulých dvou desek a nabízí mainstreamový pop první třídy. Spolupráce se zahraničními producenty přinesla například uhrančivý singl Paravany nebo příjemně nostalgickou píseň Fotky. Kapela si zaslouží pochvalu za chuť rozvíjet se.


Tata Bojs - Jedna nula

Desátá řadovka party z Hanspaulky není v diskografii Tata Bojs výjimečná, plynule navazuje na předešlý repertoár. Podařilo se na ní ale nashromáždit spoustu výrazných písní, kterým sluší zvuková barevnost, lehká ironie i jemný humor. Kapela si tak nadále udržuje svůj letitý a stále vysoký standard.


Povedené singly


Jana Kirschner & Vojtěch Dyk - Na okamih
MikAel - Alone Together
DOMI - I'm Not Alright + Someone New
Lipo feat. Jan Braun - Salome
Marcell - Všechno, co se mělo stát
Jordan Haj - The End Of The World
Support Lesbiens - White Lines
Zea - Hold Me


Výborná zahraniční alba


Taylor Swift - folklore + evermore

Dvěma karanténními deskami se Taylor Swift postarala o dosavadní vrchol své tvorby. V červenci vydaná folklore potěšila příznivce minimalismu a intimity. Zpěvačce se ve spolupráci s producentem Aaronem Dessnerem (The National) podařilo najít polohu na pomezí indie popu a folku, která jejím písním přirozeně sluší. Swift v nich figuruje především jako vypravěčka poutavých příběhů.

Stejný přístup tato dvojice uplatnila na v prosinci představeném albu evermore, tentokrát však vsadila na přece jen větší pestrost. Do svého uzavřeného hudebně-příběhového světa pustila autorka více popových melodií (ovšem v sofistikovaném pojetí) a nebála se ani trochu experimentovat. Obě nahrávky se právem staly oslavovanou hudební událostí v mnohém definující náročný rok 2020.

Recenze alb si přečtěte zde a tady.


Kylie Minogue - Disco

Australská popová diva si po více než třech dekádách na scéně udržuje obdivuhodný elán. Zatímco minulou řadovku Golden zpestřily doteky country, nyní se vydala do sedmdesátých let a éry pověstného Studia 54. Disco je brilantní oslavou svého žánru, překypuje radostí, euforičností i zcela samozřejmou nakažlivostí. Velkou devízou Kylie Minogue pak zůstává její důvěryhodnost - ať dělá cokoliv, vždy do toho jde se zápalem sobě vlastním, aniž by výsledek působil jako chladný kalkul.


Bruce Springsteen - Letter To You

Navzdory nálepce rockového veterána natočil Bruce Springsteen album, které zní svěže, energicky a naléhavě. Se svou kapelou E Street Band sice nepřináší žádné hudební novoty, tasí ale všechny své trumfy: jeho projev je nesmírně živelný a dřevní, písňové aranže bohaté a rozmanité a samotné skladby disponují silou vichřice. Přeslechnout nelze ani zpěvákovy písničkářské choutky jako v úvodní akustické baladě One Minute You're Here. Kéž by taková čirá radost z hudby sršela i ze všech Springsteenových o generace mladších kolegů.


Miley Cyrus - Plastic Hearts

Singl Midnight Sky sice značil, že nová řadovka Miley Cyrus se ponese ve stylu osmdesátkového disca, spíše však posluchače mátl. Z bývalé Disney hvězdy se totiž vyklubala rocková divoženka. Do svých písní si přizvala žánrové ikony Billy Idola nebo Joan Jett a sama překvapila řízným chraplákem. Jejímu hlasu nadmíru svědčí také několik balad, které dokazují, že postupně dospěla v komplexní a osobitou zpěvačku.


Bob Dylan - Rough and Rowdy Days

Fenomén Bob Dylan dávno přerostl svět hudby - Nobelova cena za literaturu budiž toho důkazem. Album Rough and Rowdy Days, první autorské po osmi letech, vyžaduje nemalou dávku soustředění. Po celou svou délku je velmi poklidné a táhlé, poslední píseň Murder Most Foul dokonce trvá takřka 17 minut. Dylan dostává pověsti hudebního básníka a z rukávu sype jeden popkulturní odkaz za druhým, jeho hluboký hlas navíc neztrácí kouzlo ani s věkem - naopak, je stále mrazivější. I dylanologové řadí Rough and Rowdy Days k písničkářovým vůbec nejlepším počinům. A to je vzhledem ke kvalitám jeho diskografie co říct.


Amy Macdonald - The Human Demands

Pro řadu lidí možná bude The Human Demands "jen" další řadovka skotské písničkářky - Amy Macdonald totiž zvukově plynule navazuje na čtyři předešlé desky. Její autorský rukopis pracující s prvky popu, folku, country i rocku je však natolik charakteristický a přesvědčivý, že se dosud nevyčerpal. Nové písně vynikají jiskrností, strhující energií ve zpěvaččině hlase i poctivým muzikantským přístupem. Vyzařují z nich emoce, nostalgie i smíření. Slabinu byste mezi deseti položkami hledali marně.


Stojí také za poslech


Haim - Women In Music Pt. III

Na třetí studiovce čerpají tři sestry Haimovy z mnoha inspiračních zdrojů, tím hlavním zůstává klasický pop-rock, který je ovšem zbaven líbivého pozlátka. Women In Music Pt. III rozhodně nepřekypuje žádnými agresivními motivy, jde spíše o desku jako celek příjemně konejšivou, byť místy i docela svižnou. Trio zde po svém uchopilo dnes často přetřásané téma postavení žen v hudebním průmyslu a odměnou je mu nominace na Grammy v hlavní kategorii Album roku.


Marilyn Manson - We Are Chaos

Ačkoliv osobnost Marilyna Mansona patří k nejpodivnějším "zjevům" rockové hudby, jeho poslední alba nikterak nepohoršovala ani posluchače klasického mainstreamu. Na We Are Chaos to platí ještě mnohem silněji: jde totiž hlavně o přehlídku pomalých a hloubavých tónů, ve kterých si zpěvák pokládá až filozofické otázky. Manson se tentokrát nesnaží šokovat, naopak ukazuje, že umí stárnout.


Dua Lipa - Future Nostalgia

Britská interpretka zazářila před třemi lety s bezejmenným debutem a se studiovou dvojkou Future Nostalgia své postavení nové hvězdy jen utvrdila. Její taneční pop odkazuje hlavně k osmdesátým létům, písně jako Don't Start Now, Physical nebo Break My Heart zaslouženě ovládly hitparády. Zmínku si zaslouží i zpěvaččin charakteristický sytý hlas, který v rádiu snadno rozpoznáte.


Alicia Keys - ALICIA

Sedmá studiovka charismatické zpěvačky a skladatelky nešetří na stopáži ani na rozmanitosti. Mezi patnácti písničkami najdou posluchači chytlavý singl Underdog s autorským vkladem Eda Sheerana, tradiční "černou" hudbu i dojemné klavírní balady. Alicia Keys na prahu čtyřicítky dokazuje, že si v pop music našla své nezaměnitelné místo. Teď už zbývá jen doufat, že její červnový pražský koncert v O2 areně se uskuteční.


Povedené singly


The Weeknd - Blinding Lights
Ed Sheeran - Afterglow
Marina - Man's World
Sam Smith - Diamonds
London Grammar - Baby It's You
Harry Styles - Golden
Shawn Mendes - Wonder


text: Josef Martínek

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.


Nejnovější články na blogu

 

Hodně zjednodušeně se dá říct, že mainstreamoví hudebníci nahrávají dva druhy písní. U jedněch vědomě či podvědomě kalkulují s tím, že by se z nich mohly stát hity. V případě těch druhých je tyto ambice nesvazují, počítají s nimi jako s takzvanými albovými položkami, a proto často více vypovídají o jejich vlastním uměleckém cítění. Song How Can I...

Australská hudebnice Sia Furler netoužila po slávě. Její schopnosti na požádání skládat hitové melodie hojně využívaly slavnější kolegyně. Pro svůj charakteristický hlas se také stala vyhledávanou zpěvačkou do různých hostovaček. Když ale v roce 2014, na prahu čtyřicítky, přišla s písní Chandelier, závratný růst její popularity už nešlo zastavit.

Srdcervoucí interpretace Whitney Houston k filmu Osobní strážce učinila z I Will Always Love You jeden z nejikoničtějších hitů v historii populární hudby. Byla by ale velká škoda opomíjet originál, který v sedmdesátých letech složila a nazpívala countryová královna Dolly Parton. Písnička o lásce, která v člověku zůstává i po závěrečném sbohem,...