Rok 2023 byl z hudebního hlediska bohatý hlavně na výjimečné koncertní události. Ve výročním přehledu jsem se proto rozhodl tentokrát zaměřit právě na ně. Všechny vybrané akce patřily k těm, na které by byla škoda do budoucna zapomenout. Seřadil jsem je podle data konání chronologicky.
Žít jako by neexistoval zítřek. Sia se v emotivním hitu Chandelier vyrovnávala s alkoholismem
Australská hudebnice Sia Furler netoužila po slávě. Její schopnosti na požádání skládat hitové melodie hojně využívaly slavnější kolegyně. Pro svůj charakteristický hlas se také stala vyhledávanou zpěvačkou do různých hostovaček. Když ale v roce 2014, na prahu čtyřicítky, přišla s písní Chandelier, závratný růst její popularity už nešlo zastavit.
Přestože
singl Chandelier vynikal od prvního poslechu, Siino přelomové
album 1000 Forms Of Fear jsem jako celek na začátku těžce
podcenil. Možná právě mimořádná intenzita písně s
výbušným refrénem zapříčinila, že ostatní albové položky se
vedle ní nejdříve jevily jako chudé příbuzné.
Jak
ale plynuly týdny a měsíce, dostávaly se mi víc a víc pod kůži.
Ukázalo se, že mají podobně emotivní náboj a že pod líbivým
elektropopovým závojem nabývají ponurý, až existenciální
význam. Nakonec jsme spolu s ostatními kolegy z musicserveru ve
výročním žebříčku roku 2014 zcela přesvědčivě zvolili 1000
Fears Of Fear nejlepším zahraničním albem roku.
Přitom
kdyby záleželo jen na Sie, svou šestou studiovku by možná vůbec
nevydala.
Její
raná tvorba z přelomu tisíciletí necílila na masové publikum.
Sia byla dlouho tváří nezávislé scény, což dokládá
například skutečnost, že se její cesta díky projektu Zero 7
střetla třeba i s Eddiem Stevensem, klávesistou, producentem a experimentátorem
u nás známým také díky partnerství s Janou Kirschner.
Čtvrtá
a pátá studiovka Some People Have Real Problems (2008) a We Are
Born (2010) už měly přece jen popovější zvuk, zatím se však
nehlásily do boje o nejvyšší příčky světových hitparád. Na
velkolepě stavěné balady, kterými Furler později proslula, ještě
nenadešel čas.
Právě
po vydání We Are Born se rozhodla kvůli osobním problémům
skončit s kariérou interpretky a stáhnout se do pozadí, chtěla
raději v tichosti skládat pro jiné. A byla v tomto směru plodná.
Napsala řadu písní pro prvoligové hvězdy, jako jsou Rihanna,
Beyoncé, Kylie Minogue či Christina Aguilera. V mnoha případech
se jednalo o budoucí hity.
Nejvíce
ale vytěžila ze skladby Titanium. Původni ji psala pro Aliciu
Keys, nakonec ji nabídla Davidovi Guettovi, který do ní chtěl
pozvat Katy Perry. Demonahrávka se Siinými vokály však byla tak
silná, že skladbu nakonec s francouzským DJem natočila sama.
Výsledek této spolupráce? Číslo jedna britské hitparády a
úspěch v mnoha zemích světa.
Zpěvaččin
rozpoznatelný, mírně skřehotavý hlas se následně stal v popu
vyhledávaným artiklem. Siu oslovovali k hostování další
interpreti - Flo Rida, Eminem a znovu Guetta. Její vydavatelství
ucítilo šanci. S rodačkou z Adelaide měli v RCA smlouvu ještě
na jedno album. Později přiznala, že 1000 Forms Of Fear nahrála
hlavně proto, aby se z této smlouvy vyvázala a mohla dál psát
popové hity pro ostatní interprety.
Měla
za sebou divoké životní období. Trpěla depresemi, léčila se ze
závislosti na lécích a alkoholu. V jednu chvíli dokonce uvažovala
o sebevraždě. Později jí byla diagnostikována posttraumatická
stresová porucha, pramenící z mnoha strastí z dětství, včetně
sexuálního zneužívání. Sláva bylo to poslední, co by v tu
chvíli potřebovala.
Do
smlouvy na album nechala připsat důležitý bod: ten jí zbavoval
povinnosti novou hudbu propagovat na turné a v médiích. Obal desky
ozdobilo blonďaté mikádo, ovšem bez tváře. Paruka, která
zpěvačce zakrývala obličej, se následně stala jejím poznávacím
znamenín. Byl to symbol tajemnosti, který mohl mít nemalý podíl
na úspěchu celé éry nahrávky o tisíci podobách strachu.
Velkou
zásluhou měla nepochybně i tanečnice Maddie Ziegler. V té době
jedenáctiletá dívenka byla vybrána do hlavní - a jediné -
role klipu k singlu Chandelier. Zhostila se jí bravurním způsobem
- v prázdném, ne zrovna útulném bytě tančila, běhala,
skákala, gestikulovala, kopala, plazila se, dělala roznožky. Mohlo
to působit úplně obyčejně, ale v jednom balíčku se zpěvaččiným
vypjatým vokálním výkonem z výsledku mrazilo.
"Budu
se houpat na lustru, budu žít, jako by neexistoval zítřek,"
zpívala Sia. Zdánlivě fádní motivační fráze měla v tomto
případě až děsivě konkrétní význam. Autorka totiž
popisovala extatický stav, který se dostavil vždy, když se dotkla
alkoholu. V textu ale zmiňovala i pocity, které přicházejí ráno
po takové noci - stud, prázdnotu a sebeobviňování.
Ze
Chandelier se vyklubala senzace hitparád, klip na YouTube k dnešnímu
dni nasbíral již více než dvě miliardy přehrání. Písnička
posbírala čtyři nominace na Grammy - za nejlepší skladbu,
nahrávku, sólový popový výkon a video. A ačkoliv Sia původně
živě vystupovat nechtěla, nakonec ji nečekaný ohlas vybičoval k
účasti v mnoha televizních pořadech - samozřejmě vždy se zakrytou tváří. Maddie Ziegler ji při
těchto vystoupeních obvykle doprovázela.
Chemie
mezi Siinou hudbou a pohyby Ziegler vydržela i pro podobně působivý
klip Elastic Heart. V něm se spolu s nadějnou tanečnicí zavřel
do klece herec Shia LaBeouf.
Jako
by se vzorec úspěchu zpěvačce najednou zalíbil. Její hudby totiž
začalo být všude plno. Už zkraje roku 2016 vydala další album
This Is Acting, složené z písní, které původně psala pro jiné
interprety - včetně Adele nebo Shakiry. Nakonec je nazpívala
sama a vykřesala z toho třeba i velký hit Cheap Thrills.
Ještě
tentýž rok následovala reedice a hned další rok vánoční
nahrávka původních skladeb Everyday Is Christmas. V roce 2019 si
fanoušci mohli poslechnout album projektu LSD - tedy Labrintha,
Sii a Dipla. O obrovském množství filmových songů, které v
uplynulých letech Australanka na zakázku složila, ani nemluvě.
Pronikavosti
skladeb z éry 1000 Forms Of Fear se ale její pozdější
repertoár už nepřiblížil. Moment překvapení se z jejích podle
stále stejného mustru psaných hitovek nenávratně vytratil. Taneční hvězda Maddie Ziegler, se kterou stále spolupracuje, dospěla. Sia se zkrátka trochu
zacyklila. Výmluvné je v tomto směru přijetí muzikálu Music -
jejího filmového režijního debutu. Při udílení letošních
Zlatých malin získal hned tři anticeny.
Na
skutečnosti, že Sia patří k nejlepším popovým autorkám své
generace, to nic nemění. Ovšem i její případ názorně ukazuje,
že schopnost napsat dobré skladby nemusí vždy stačit - stejně
důležitý je i kontext a spousta těžko ovlivnitelných okolních
proměnných. Kouzlo nechtěného u desky 1000 Forms Of
Fear, a především u singlu Chandelier, sehrálo zásadní roli.
text: Josef Martínek
Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.
Nejnovější články na blogu
Na tomto blogu věnovaném mým hudebním srdcovkám obvykle ze zásady nepíšu o písních mladších než jeden rok. Za tak krátkou dobu totiž většinou nelze vyhodnotit, zda je přízeň k dané skladbě pouze sezónní záležitostí, nebo dlouhodobým jevem. V případě Stále věřím od Marka Ztraceného ale udělám výjimku.
Letošní léto bylo u nás nezvykle dlouhé, jeho dozvuky zasáhly ještě do prvních říjnových dní. Písničku Červánky od Slzy a Moniky Bagárové považuji za velmi příhodnou pro toto období. Vyšla v roce 2021 a už nyní, o dvě sezóny později, tuším, že se k ní budu na sklonku léta vracet každoročně.
Nejsem velkým příznivcem tvorby francouzského DJe a producenta Davida Guetty ani taneční hudby jako takové. Singl Titanium s emotivními vokály Sii však zcela podmanivou formou zpracovává natolik esenciální poselství, že si mě získal hned po svém uvedení v roce 2011. A i po dvanácti letech mi jeho poslech dokáže přivodit husí kůži.