Žít jako by neexistoval zítřek. Sia se v emotivním hitu Chandelier vyrovnávala s alkoholismem

10.05.2021

Australská hudebnice Sia Furler netoužila po slávě. Její schopnosti na požádání skládat hitové melodie hojně využívaly slavnější kolegyně. Pro svůj charakteristický hlas se také stala vyhledávanou zpěvačkou do různých hostovaček. Když ale v roce 2014, na prahu čtyřicítky, přišla s písní Chandelier, závratný růst její popularity už nešlo zastavit.

Přestože singl Chandelier vynikal od prvního poslechu, Siino přelomové album 1000 Forms Of Fear jsem jako celek na začátku těžce podcenil. Možná právě mimořádná intenzita písně s výbušným refrénem zapříčinila, že ostatní albové položky se vedle ní nejdříve jevily jako chudé příbuzné.

Jak ale plynuly týdny a měsíce, dostávaly se mi víc a víc pod kůži. Ukázalo se, že mají podobně emotivní náboj a že pod líbivým elektropopovým závojem nabývají ponurý, až existenciální význam. Nakonec jsme spolu s ostatními kolegy z musicserveru ve výročním žebříčku roku 2014 zcela přesvědčivě zvolili 1000 Fears Of Fear nejlepším zahraničním albem roku.

Přitom kdyby záleželo jen na Sie, svou šestou studiovku by možná vůbec nevydala.

Její raná tvorba z přelomu tisíciletí necílila na masové publikum. Sia byla dlouho tváří nezávislé scény, což dokládá například skutečnost, že se její cesta díky projektu Zero 7 střetla třeba i s Eddiem Stevensem, klávesistou, producentem a experimentátorem u nás známým také díky partnerství s Janou Kirschner.

Čtvrtá a pátá studiovka Some People Have Real Problems (2008) a We Are Born (2010) už měly přece jen popovější zvuk, zatím se však nehlásily do boje o nejvyšší příčky světových hitparád. Na velkolepě stavěné balady, kterými Furler později proslula, ještě nenadešel čas.

Právě po vydání We Are Born se rozhodla kvůli osobním problémům skončit s kariérou interpretky a stáhnout se do pozadí, chtěla raději v tichosti skládat pro jiné. A byla v tomto směru plodná. Napsala řadu písní pro prvoligové hvězdy, jako jsou Rihanna, Beyoncé, Kylie Minogue či Christina Aguilera. V mnoha případech se jednalo o budoucí hity.

Nejvíce ale vytěžila ze skladby Titanium. Původni ji psala pro Aliciu Keys, nakonec ji nabídla Davidovi Guettovi, který do ní chtěl pozvat Katy Perry. Demonahrávka se Siinými vokály však byla tak silná, že skladbu nakonec s francouzským DJem natočila sama. Výsledek této spolupráce? Číslo jedna britské hitparády a úspěch v mnoha zemích světa.

Zpěvaččin rozpoznatelný, mírně skřehotavý hlas se následně stal v popu vyhledávaným artiklem. Siu oslovovali k hostování další interpreti - Flo Rida, Eminem a znovu Guetta. Její vydavatelství ucítilo šanci. S rodačkou z Adelaide měli v RCA smlouvu ještě na jedno album. Později přiznala, že 1000 Forms Of Fear nahrála hlavně proto, aby se z této smlouvy vyvázala a mohla dál psát popové hity pro ostatní interprety.

Měla za sebou divoké životní období. Trpěla depresemi, léčila se ze závislosti na lécích a alkoholu. V jednu chvíli dokonce uvažovala o sebevraždě. Později jí byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, pramenící z mnoha strastí z dětství, včetně sexuálního zneužívání. Sláva bylo to poslední, co by v tu chvíli potřebovala.

Do smlouvy na album nechala připsat důležitý bod: ten jí zbavoval povinnosti novou hudbu propagovat na turné a v médiích. Obal desky ozdobilo blonďaté mikádo, ovšem bez tváře. Paruka, která zpěvačce zakrývala obličej, se následně stala jejím poznávacím znamenín. Byl to symbol tajemnosti, který mohl mít nemalý podíl na úspěchu celé éry nahrávky o tisíci podobách strachu.

Velkou zásluhou měla nepochybně i tanečnice Maddie Ziegler. V té době jedenáctiletá dívenka byla vybrána do hlavní - a jediné - role klipu k singlu Chandelier. Zhostila se jí bravurním způsobem - v prázdném, ne zrovna útulném bytě tančila, běhala, skákala, gestikulovala, kopala, plazila se, dělala roznožky. Mohlo to působit úplně obyčejně, ale v jednom balíčku se zpěvaččiným vypjatým vokálním výkonem z výsledku mrazilo.

"Budu se houpat na lustru, budu žít, jako by neexistoval zítřek," zpívala Sia. Zdánlivě fádní motivační fráze měla v tomto případě až děsivě konkrétní význam. Autorka totiž popisovala extatický stav, který se dostavil vždy, když se dotkla alkoholu. V textu ale zmiňovala i pocity, které přicházejí ráno po takové noci - stud, prázdnotu a sebeobviňování.

Ze Chandelier se vyklubala senzace hitparád, klip na YouTube k dnešnímu dni nasbíral již více než dvě miliardy přehrání. Písnička posbírala čtyři nominace na Grammy - za nejlepší skladbu, nahrávku, sólový popový výkon a video. A ačkoliv Sia původně živě vystupovat nechtěla, nakonec ji nečekaný ohlas vybičoval k účasti v mnoha televizních pořadech - samozřejmě vždy se zakrytou tváří. Maddie Ziegler ji při těchto vystoupeních obvykle doprovázela.

Chemie mezi Siinou hudbou a pohyby Ziegler vydržela i pro podobně působivý klip Elastic Heart. V něm se spolu s nadějnou tanečnicí zavřel do klece herec Shia LaBeouf.

Jako by se vzorec úspěchu zpěvačce najednou zalíbil. Její hudby totiž začalo být všude plno. Už zkraje roku 2016 vydala další album This Is Acting, složené z písní, které původně psala pro jiné interprety - včetně Adele nebo Shakiry. Nakonec je nazpívala sama a vykřesala z toho třeba i velký hit Cheap Thrills.

Ještě tentýž rok následovala reedice a hned další rok vánoční nahrávka původních skladeb Everyday Is Christmas. V roce 2019 si fanoušci mohli poslechnout album projektu LSD - tedy Labrintha, Sii a Dipla. O obrovském množství filmových songů, které v uplynulých letech Australanka na zakázku složila, ani nemluvě.

Pronikavosti skladeb z éry 1000 Forms Of Fear se ale její pozdější repertoár už nepřiblížil. Moment překvapení se z jejích podle stále stejného mustru psaných hitovek nenávratně vytratil. Taneční hvězda Maddie Ziegler, se kterou stále spolupracuje, dospěla. Sia se zkrátka trochu zacyklila. Výmluvné je v tomto směru přijetí muzikálu Music - jejího filmového režijního debutu. Při udílení letošních Zlatých malin získal hned tři anticeny.

Na skutečnosti, že Sia patří k nejlepším popovým autorkám své generace, to nic nemění. Ovšem i její případ názorně ukazuje, že schopnost napsat dobré skladby nemusí vždy stačit - stejně důležitý je i kontext a spousta těžko ovlivnitelných okolních proměnných. Kouzlo nechtěného u desky 1000 Forms Of Fear, a především u singlu Chandelier, sehrálo zásadní roli. 

text: Josef Martínek

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu


Téměř každý z nás si během života staví svoje pomyslné mosty - ať už úmyslně, či neúmyslně. Mohou nás pojit s lidmi, které máme rádi, ale třeba i s prací či koníčkem, zkrátka s tím, co je nám blízké a o co nechceme jen tak snadno přijít. Karel Zich a Lenka Filipová o tom zpívali už před čtyřiceti lety - a písnička ...

Stín největšího - často toho průlomového - hitu tíží mnohé interprety. Bez ohledu na to, zda se jim podaří z něj vykročit, ovšem většina z nich časem zjistí, že mít svou charakteristickou písničku je spíš dar než prokletí. Obzvlášť když jim i po letech zajišťuje umístění ve světových žebříčcích. Tak jako v případě britského hudebníka Toma Odella.