Stín největšího - často toho průlomového - hitu tíží mnohé interprety. Bez ohledu na to, zda se jim podaří z něj vykročit, ovšem většina z nich časem zjistí, že mít svou charakteristickou písničku je spíš dar než prokletí. Obzvlášť když jim i po letech zajišťuje umístění ve světových žebříčcích. Tak jako v případě britského hudebníka Toma Odella.
Cesta skladby Another Love k posluchačům začala už v roce 2012, kdy ji tehdy jednadvacetiletý Odell představil jako singl ze svého prvního EP Songs From Another Love.
Výrazného průlomu se s ní však dočkal až následující rok. Tehdy ji zpěvákova nahrávací společnost Columbia Records vydala znovu, aby propagovala jeho debutové album Long Way Down. V britském singlovém žebříčku se probojovala na desáté místo a zafungovala i v dalších evropských zemích - v Belgii byla dokonce první, v Rakousku druhá.
Když se v létě roku 2013 dostala i ke mně, zrovna jsem začínal psát svoje první články pro hudební média. Na musicserveru jsem byl tehdy čerstvým nováčkem a píseň mě uhranula natolik, že jsem se o nadšení z ní chtěl se čtenáři podělit.
Zaujala mě hlavně její energie, to, jakým způsobem graduje. Začíná jako klasická táhlá klavírní balada o lásce a soužení, v jejím průběhu však Odell přidává na tempu a naléhavosti. Moment zlomu, od něhož se prezentuje v daleko intenzivnější a živelnější podobě, mi dosud navozuje husí kůži.
Rodák z Chichesteru, který tehdy fanynky oslovil i svým civilně chlapeckým vzezřením bez hvězdné aury, se projevil jako výborný autor i interpret. V textu se vyznává z momentální apatie vůči milostným záležitostem. "Chci plakat a chci milovat, ale všechny slzy jsem již vyčerpal na jinou lásku, jinou lásku..." zpíval s trpkostí na jazyku.
Velmi důvěryhodně atmosféru songu zachytil jeho videoklip. Tom v něm pouze sedí v křesle a zpívá, zatímco dívka kolem něj se všemi možnými způsoby snaží upoutat jeho pozornost. Marně.
Singl byl však v té době již příliš "starý" na to, abych o něm mohl na musicserveru referovat. A tak jsem se místo toho zhostil recenze celé Odellovy první desky, kterou jsem náležitě pochválil. Muzikant, který býval v té době často označován za nového Eltona Johna, zatímco Lily Allen jeho koncertní projev připodobnila k Davidu Bowiemu, s ní slavil také značný komerční úspěch, když dobyl britský albový žebříček.
Od té doby natočil někdejší vítěz prestižní britské Ceny kritiků další tři řadovky, poslední Monsters představil letos v červnu. Co se podmanivosti písní týče však podle mě prvotinu dosud nepřekonal.
V České republice vystoupil několikrát, já ho viděl ve Foru Karlín v lednu roku 2019. "Okamžik, kdy došlo na zpěvákův největší hit, poznal bezpečně každý. I ten, kdo by třeba jeho repertoár vůbec neznal. Stačilo se rozhlédnout kolem sebe a vidět všechny ty telefony nad hlavami," napsal jsem o Another Love, s níž večer - samozřejmě - vrcholil v přídavku.
Tehdy by mě nenapadlo, že se skladba ještě dočká další vlny popularity. Letos se totiž znovu začala objevovat v evropských hitparádách - zabodovala v Maďarsku, Portugalsku, ve Švédsku nebo na Slovensku. V Česku si třiadvacátým místem v pořadí digitálních singlů stanovila nové maximum. Vstoupila dokonce i do přehledu amerického Billboardu Global 200.
Nějakou dobu jsem si lámal hlavu, co za tímto znovuzrozením stojí. Zjišťoval jsem, zda byla použita v nějakém ostře sledovaném seriálu nebo třeba v počítačové hře, či zda ji někdo výjimečným způsobem předvedl v některé z talentových soutěží.
Nakonec jsem se "progooglil" k vysvětlení, které je vlastně logické, jen mě jako čerstvého třicátníka nenapadlo - může za to TikTok. Na této sociální síti oblíbené hlavně u velmi mladých uživatelů ji lidé začali hromadně přidávat ke svým videím, čímž spustili lavinový efekt.
Další
generaci by ovšem nikdy nemohla oslovit, kdyby
nešlo o písničku s nadčasovým obsahem a uvěřitelnou emocí. U
takových totiž nezáleží na tom, co je zrovna v kurzu, svoje
posluchače si pokaždé najdou.
text: Josef Martínek, foto: YouTube, Columbia Records
Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...