Česká rádia mají jednu unikátní schopnost: i sebelepší píseň mi svým vytrvalým omíláním dokážou na nějaký čas znechutit. V jednu dobu se jim to povedlo také se skladbou I přes to všechno od Mirai, v jejíž singlové vydání jsem přitom už rok předtím doufal.

Slova z úvodu článku samozřejmě zahrnují lehkou nadsázku. I přes to všechno je v repertoáru frýdecko-místecké kapely tak výjimečnou položkou, že jsem jí úspěch v éteru přál. Jelikož ale na musicserveru každý týden píši pravidelné komentářů oficiálních českých žebříčků, na přelomu let 2020 a 2021 mi při každém jejím dalším vítězství pozvolna docházela slova. "Co o té písničce zase napíšu?" lámal jsem si hlavu týden co týden.

Počet triumfů v rádiové hitparádě se nakonec zastavil na čísle šestnáct. Přestože naši mainstreamoví dramaturgové jsou ve své přízni jednotlivým skladbám a interpretům dlouhodobě stabilní, singl s tak dlouho trvající dominancí tady nebyl minimálně několik let.

Na jeho ohlasu mě potěšilo především to, že jde na poměry tuzemského popu o nadstandardně vkusný a neotřelý kousek. Skupině kolem Miraie Navrátila občas vyčítám, že v některých svých písničkách neváhá sklouznout k triviálním vlezlým popěvkům, na druhou stranu je však třeba uznat, že se někdy nebojí jít za hranice středního proudu - jak je chápán v tuzemském prostředí. Na druhé studiové desce Arigató z roku 2019 se jí to povedlo hned několikrát.

Song I přes to všechno nepovažuji za experiment, přesto ho vnímám jako trochu jiný pop než ten běžný rádiový - už tím, že stojí v přímém kontrastu proti rozzářeným optimistickým hitům Mirai, jako jsou Yahoda či Když nemůžeš, tak přidej. Ani jako melancholická balada o lásce se však nesnaží posluchače získat předvídatelnými prostředky.

Mám slabost pro písně, v nichž se současná populární hudba dotýká klasiky, což v tomto případě zajistily charakteristické smyčcové party. Spíše jako jemné ozvláštnění funguje zkreslení zpěvákova hlasu ve slokách, byť mi pár poslechů trvalo, než jsem si na tento prvek zvykl. Velmi pak oceňuji neagresivní, přesto snadno zapamatovatelnou melodii.

Dalším důvodem, proč se výsledek vydařil, je realistický text. Vztahové téma považují někteří škarohlídi za dávno vyčerpané, přesto mezi posluchači stále nejvíc rezonuje. Zde se navíc neomezuje na černobílé vidění problematiky. "Každý máme svoje chyby, záleží na tom, kdo a jak je vidí, některý ty tvoje se mi zatraceně líbí, nakonec jsou chyby to, co z lidí dělá lidi..." zpívá frontman Mirai Navrátil.

Netuctový hit vznikl během tvůrčího setkání Navrátila, producenta Ondřeje Fiedlera a také spoluautora Davida Stypky v Krušných horách. "Vyzvedl jsem Davida v Praze, nakoupili jsme jídlo, pití a všechno, co je třeba pro správné chataření. Vybaveni jsme byli tužkami, notýsky a kytarami. Chatu v Krušných horách jsme měli na víkend a byli jsme dost produktivní," vzpomínal zpěvák při rozhovoru, který jsem s ním vedl v září 2019.

Když se skladba v téže době objevila na zmíněném albu Arigató, rychle vykrystalizovala jako ta, která fanoušky zasáhla nejvíc. Svědčila o tom vysoká čísla přehrání na YouTube či Spotify. Kapela přesto pro singlovou úlohu dlouhou dobu upřednostňovala jiné, přímočařejší kousky.

Až rok po vydání alba, v říjnu 2020, se I přes to všechno dočkala svého videoklipu z dílny Ondřeje Kudyna. V jeho hlavních úlohách divák vidí pozemského muže a dívku z jiné planety, kteří se spolu pokoušejí sžít.

"Nemyslel jsem si, že by to měl být hit nebo singl, ale teď mám z reakcí lidí pocit, že je to téměř nevyhnutelné. Automaticky vygenerovaný obrázek na YouTube s audiem bez videa má už teď 1,5 milionu zhlédnutí. Vlastně jsme klip dotočili i kvůli tomu masivně pozitivnímu feedbacku. Jsem dost napjatý, co se vlastně stane," líčil tehdy frontman.

Co se stalo, jsem nastínil již výše. Od nasazení do rádií až do okamžiku, kdy se písnička stala v éteru tou nejhranější, uplynulo pouhých pět týdnů. S přestávkami na této pozici vydržela oněch předlouhých šestnáct kol.

Vedle studiové verze se rád vracím i k záznamu z ostravského Gongu, kde byly v roce 2020 předány Ceny Jantar udělované umělcům Moravskoslezského kraje. Mirai měli při tomto vystoupení v zádech Přípravný sbor Permoník a orchestr operety/muzikálu NDM. Husí kůže se zde stává samozřejmým doprovodem.

Píseň I přes to všechno pro mě ztělesňuje ryze citlivou muzikantskou polohu Navrátila coby vůdčí osobnosti kapely. Tu ukázal třeba i během pocty Davidu Stypkovi, v lednu zesnulému, na letošních Cenách Anděl. S kolegy tehdy niterným způsobem zazpívali skladbu Kříž.

Ještě vydatnější vzpomínku mu nachystali v září na FM City Festu ve Frýdku-Místku, kde diváci viděli speciální program Dělám, jako že je, plný Stypkových písní v podání jeho přátel a kapely Bandjeez. Právě Navrátil tuto akci spolupořádá. Nebyl jsem u toho, ale ti, kteří měli to štěstí, říkají, že šlo o nezapomenutelný večer.

Od začátku jsem měl dojem, že právě rukopis spoluautora Davida Stypky z I přes to všechno zásadním způsobem ční. Nebylo by ale fér v tomto případě zpochybňovat vklad samotného Miraie. Cit pro poetiku všedního dne a uhrančivé výrazové prostředky v sobě totiž rovněž má, jen tyto svoje přednosti dává na odiv vzácně. Pokud k tomu ale dojde, pak to stojí za to.  

text: Josef Martínek, foto: Beáta Máthé, Universal Music

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu