Má
všechno, co by silná popová písnička mít měla: zapamatovatelný
motiv, výrazný refrén, uvěřitelnou emoci, netuctový zvuk. A
navrch vkusně poetický text, který dává smysl i sám o sobě,
bez hudebního doprovodu. V současné pop music to lze považovat
spíše za ojedinělý jev, pro mě osobně je však význam a pojetí
slov důležité.
Richardovy
texty bývají snadným terčem kritiky pro jejich důraz na
zvukomalebnost, která jim občas ubírá na jednoznačnosti.
Právě jistá zahalenost a práce s nejrůznějšími asociacemi mě
na nich ale vždy bavila - jejich pochopení vyžaduje snahu
zkoumat je a přemýšlet nad nimi.
Text
s refrénem "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším
ještě" patřil k těm snáze uchopitelným. Vzletnými obraty se
však odlišil od všech dalších písniček o lásce a trápení.
Použité metafory byly a i dnes stále jsou příjemným protikladem
jisté říkankovosti řady jiných tuzemských popových singlů.
Hudební
složka vycházela z kytarového popu i toho elektronického - aby
také ne, když kapela ve svých začátcích spolupracovala s
Dušanem Neuwerthem odpovědným za zvuk Tata Bojs. Výsledkem byla
skladba, která jednoznačně kultivovala tuzemský mainstream na
začátku tisíciletí - jako koneckonců i jiné singly Kryštof.
Za
dvacet let se vnímání kapely veřejností značně proměnilo. Ze
souboru osvěžujícího domácí mainstream se postupně vylouplo
jedno z jeho dlouhodobě nejpopulárnějších jmen. Prakticky každá
nová píseň Kryštof je předurčena stát se hitem.