Seděla za klavírem a zpívala o klaunovi, který na povel baví přihlížející. Zcela oněmělá O2 arena fascinovaně přihlížela, jak obrovskou dávkou něhy a citu obdařuje každé slůvko, hltala, s jakou lehkostí si hraje s vokálem, aniž by se prvoplánově předváděla. Emeli Sandé se tehdy, v únoru 2018 na svém prvním pražském koncertu, nenávratně zařadila k interpretkám mého srdce.
Na vystoupení skotské pop-soulové divy jsem tenkrát zavítal s upřímnou zvědavostí. Věřil jsem, že půjde o příjemný zážitek, ale netušil, že budu odcházet jako novopečený fanoušek.
Adele Emeli Sandé, dcera anglické matky a zambijského otce, přijela potěšit české posluchače během turné ke svému druhému studiovému albu Long Live The Angels. Navzdory mimořádné komerční odezvě jejího debutu Our Version Of Events z roku 2012 jsem pochyboval o tom, zda je umístění koncertu do naší největší haly šťastnou volbou.
Zmíněná druhá řadovka se totiž ani zdaleka nestala žebříčkově tak horkým zbožím jako prvotina obsahující velké hity My Kind Of Love, Next To Me nebo sólovou verzi hymnického singlu Read All About It, původně nahraného s Professorem Greenem. Jméno držitelky čtyř Brit Awards navíc z nějakého stěží pochopitelného důvodu ve středu Evropy nezazářilo tolik jako na ostrovech.
Vždyť v Británii se deska Our Version Of Events stala naprostým bestsellerem - v roce 2012 šlo na tamním trhu o vůbec nejprodávanější nahrávku, ještě následující rok pak byla v celoročním žebříčku druhá. Ne nadarmo se o Sandé mluvilo jako o nástupkyni fenomenální Adele. U nás v rádiích zabodovaly její spolupráce s Professorem Greenem nebo Labrinthem, s nímž nazpívala přenádhernou r'n'b baladu Beneath Your Beautiful, její vlastní singly ale dramaturgové spíše přehlíželi.
Vedle obavy o dostatečnou diváckou kulisu jsem navíc předpokládal, že by oduševnělé písně z jejího repertoáru vyzněly intimněji například v sále Fora Karlín než v dějišti těch nejokázalejších show. Pořadatelé sice prostor uzpůsobili na sezení a tím kapacitu O2 areny výrazně zmenšili, vyprodáno přesto nebylo. Zpěvaččině výkonu a celkové atmosféře představení to však vůbec neuškodilo.
Emeli pěvecky excelovala, a to jak v procítěných baladách, tak ve svižnějších kouscích, kde vynikl její africký temperament. Kromě klasicky poskládané kapely jí sekundovala také dechová sekce a vokalisté. "Lidé postupně opouštěli svoje místa na sezení, aby se mohli vrtět do rytmu. Při závěrečné Next To Me už byli na nohou úplně všichni," psal jsem tehdy ve své reportáži určené Headlineru a přidal hodnocení koncertu 95 %.
Za nejsilnější moment onoho únorového večera dosud považuji písničku Clown. Usazená za klavírem ji interpretovala způsobem tak vroucím a uhrančivým, že ji ještě dlouho poté nešlo dostat z hlavy.
Skladba produkovaná Naughty Boyem vyšla až jako pátý singl z Our Version Of Events. Popisuje zkušenosti mladé hudebnice z doby, kdy se poprvé snažila nabídnout svoji tvorbu nahrávacím společnostem.
"Tak budu tvým klaunem za sklem, jen do toho, směj se, protože je to vtipné, taky bych se smála, kdybych se viděla," stojí mimo jiné v textu,
"Je to o tom, jak jsem se cítila, když jsem se poprvé pokoušela podepsat smlouvu a chodila na všechna ta setkání a lidé se na mě dívali stylem 'Proč s tebou tady vlastníme marníme čas?' Je to o tom nedovolit ostatním, aby vás soudili nebo aby vás považovali za idiota," prohlásila Emeli, která je spoluautorkou songu.
V černobílém klipu, natočeném režisérem Wizem ve stylu němého filmu, ji vidíme obklopenou muži ve vojenských uniformách, kteří ji svými pohledy přísně poměřují. Manipulacemi se ji snaží dostat tam, kam potřebují.
Stát se oním klaunem není v hudebním průmyslu nic těžkého - obzvlášť po tak výrazném průlomu, kterého majitelka charakteristického hlasu s první deskou dosáhla. Jen v Británii se jí prodalo dva a půl milionu jednotek, dalším půlmilionem kusů přispěla Amerika, kam její písně rovněž doputovaly, což se u britských hvězd nedá považovat za samozřejmost. A s jídlem přece roste chuť.
Ona však i na svých dalších studiovkách zůstala sama sebou. Nevydala se vstříc trendům a dalším hitparádovým zářezům, na deskách Long Live The Angels a Real Life znovu vycházela ze svých kořenů černošské hudby. Moment překvapení sice vyprchal, umělecká hodnota ale nikoliv.
Devět
let po vydání písně Clown zatím Emeli Sandé cirkusovému vábení
úspěšně odolává.
text: Josef Martínek, foto: Virgin Records
Ani v případě letopočtu 2025 jsem nechtěl vynechat svoje tradiční shrnutí hudebního roku. Místo obvyklého výběru jen těch nejlepších alb či skladeb jsem se však tentokrát rozhodl pro trochu jiný formát a zrekapituloval jsem uplynulých dvanáct měsíců spíše jako celek podle toho, jakou hudbu jsem během nich poslouchal a jaké akce jsem navštívil.
"Proč se pro nás lidé stávají svatí, až když odejdou?" ptala se Tereza Mašková loni v říjnu v pražské Lucerně, když uváděla píseň Láskou se splést, kterou nahrála se svým kolegou a blízkým přítelem Alešem Kubátem. Duet natočili ještě předtím, než se zpěvačka zúčastnila soutěže SuperStar, a ač jeho autor opustil tento svět po boji s vážnou...
Lenka Filipová patří k těm zpěvačkám, které si s tvorbou nového materiálu dávají načas. Když už ale zamíří do studia, výsledek stojí za to. Mezi alby Tisíc způsobů, jak zabít lásku a Oppidum uplynulo patnáct let a nyní, od roku 2018, na další desku opět čekáme. Písnička Na cestě, stejně jako zatím poslední jmenovaná nahrávka keltských balad,...
Také rok 2024 nabídl na tuzemské scéně řadu vydařených hudebních děl, z nichž některá by se mohla stát trvalkami. Výběr těch do článku zařazených odpovídá především mému převážně popovému záběru se zaměřením na výrazné ženské hlasy a sdělné české texty. Jako bonus pak přidávám jeden zahraniční tip v podobě strhujícího duetu.