Vztahy jsou nejčastějším námětem textů v populární hudbě, logicky proto takové písně představují nejsnazší terč kritiky. Čas od času si v internetových diskuzích, ale i od některých kolegů publicistů přečtu cosi o "další banální skladbě o lásce". Nemohu však souhlasit - láska není banální téma. Dokonce bych řekl, že pokud je uchopeno vkusně a výsledek přináší skutečnou emoci, silnější téma snad ani neexistuje.
Právě schopnost autenticky zpracovat ty nejběžnější životní situace a pocity považuji za to nejhodnotnější umění. V 21. století už přece není nutné uměleckou činnost vnímat jen jako nějakou vznešenou kratochvíli snobů, naopak nabízí pocity ztotožnění a souznění nám všem.
Jednou ze skladeb o lásce, která určitě má onu důležitou přidanou hodnotu, je Someone You Loved skotského písničkáře Lewise Capaldiho. Nevyčnívá ani tak slovně, jako spíše melodicky a zpěvákovým projevem. Pocítíte v ní cosi skutečně neučesaného, rozervaného, bolavého. Capaldi ji vydal v pouhých dvaadvaceti letech a nazpíval ji s takovou jiskrou a uvěřitelností, že při jejím poslechu musely na světě protéci už hektolitry slz.
Na srdceryvnosti jí přidává i autorova ne úplně konvenční osobnost. Lewis Capaldi rozhodně není žádný prvoplánově líbivý klučina s odzbrojujícím úsměvem a skvělou postavou. Má pár kilo navíc a například šéfredaktor musicserveru Honza Balušek v souvislosti s ním neváhal trochu nadneseně napsat, že "i nehezcí lidé mohou dělat krásnou hudbu".
Kdo
jeho kariéru sleduje, ten určitě ví, že právě tato
balada ji takzvaně "udělala". Už před ní měl několik
singlů úspěšných na britských ostrovech, ale až ze Someone You
Loved se stal opravdový hit - a to celosvětového formátu. Na
číslo jedna vystoupal nejen v nejprestižnějších žebříčcích
USA a Velké Británie, ale v létě roku 2019 na dlouhé týdny
kraloval také v českých rádiích.
Bylo to shodou okolností v době, kdy Capaldi dorazil na festival Colours Of Ostrava, kde jeho vystoupení patřilo k těm nejlépe hodnoceným. Sám jsem ho poprvé naživo viděl ještě o pár měsíců později, v listopadu téhož roku v pražském SaSaZu. Bylo beznadějně vyprodáno a interpret publikum bavil nejen svou hudbou, ale i nevyčerpatelnou zásobou vtipů.
Someone You Loved s ním tenkrát samozřejmě zpíval celý sál. Šlo o velice intenzivní zážitek, ale přiznám se, že ještě více než živá podoba z tohoto večera mi v hlavě utkvěla koncertní interpretace, kterou jsem viděl na YouTube. Jde o vystoupení z iHeartRadio Music Festivalu v Londýně.
Capaldi tady zpívá svůj osudový song v doprovodu Alicie Keys. Kombinace dvou takto jedinečných a emocemi nabitých hlasů povyšuje skladbu ještě o třídu výš. Nádhera.
Na
písničkářově debutovém (a zatím jediném) albu Divinely
Uninspired To A Hellish Extent se najde více povedených kousků,
dokonce i pár dalších hitů. Lewis Capaldi má opravdu dobře
našlápnuto nezůstat jen sezónní hvězdičkou. Doufejme, že i
jeho chystaná druhá deska bude stát za to.
Nahrát
píseň podobné síly pro něj ale do budoucna bude hodně těžkým
úkolem. Se Someone You Loved si laťku nasadil proklatě vysoko.
text: Josef Martínek, foto: promo interpreta
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...
Nikdy jsem moc neuznával pojem guilty pleasure označující tajné potěšení, za které bychom se podle mínění určité části společnosti měli spíše stydět. Vše, co se nám líbí, totiž vychází z toho, kým v jádru skutečně jsme, pomáhá to definovat naši osobnost, případně uchovávat dávné vzpomínky. Nelze to tedy jednoduše oddělit od verze našeho já,...