Nostalgie. Řekl bych, že tato emoce se zákonitě zrcadlí v playlistech každého, komu už není "náct". Právě léta dospívání jsou období, kdy člověk hudbu vnímá hodně intenzivně, definuje si svůj vkus. Ten se sice s věkem vyvíjí, na oblíbené songy z časů raného mládí ale málokdo zanevře. Je to jako s onou první láskou, na kterou se nezapomíná.
Letos v létě jsem na internetu narazil na článek, který informoval o tom, že uplynulo už třináct let od okamžiku, kdy se píseň With Every Heartbeat švédské zpěvačky Robyn a producenta Kleerupa stala číslem jedna britské singlové hitparády. Vážně to tak letí?
2007 byl rok, kdy jsem naplno propadl světu hudby. Do té doby jsem byl spíše její příležitostný konzument, což se změnilo, když jsme doma poprvé naladili Óčko. Hodiny a hodiny jsem proseděl před televizí a díval se na klipy. Ve vysílání často běžel i ten k With Every Heartbeat.
Tehdy, pohledem šestnáctiletého kluka, pro mě byl pop vlastně cokoliv - od Rihanny klidně až po Linkin Park. Pop, s jakým přišla Robyn, však nedělal nikdo jiný.
With Every Heartbeat je píseň, která vlastně nemá žádný refrén. Je taneční, elektropopová, ale významnou roli v ní hrají také smyčce. Cítím z ní cosi andersenovsky pohádkového, protože za libými zvuky a barevným vizuálem se skrývá spousta hořkosti a bolesti.
"Pořád
umírám s každým krokem, který udělám, ale nedívám se
zpátky," zpívá Robyn, zatímco se ve videu zoufale snaží
uniknout před padajícími kostkami. Mnohokrát se zachrání, ale
nakonec ji její neodvratný osud stejně dostihne.
Pro kariéru Robyn byla tato skladba přelomová. Stala se hlavním singlem reedice její čtvrté řadovky, která původně vyšla ve Švédsku už v roce 2005. Aby mohla vydat desku s jednoduchým názvem Robyn, založila si zpěvačka vlastní nahrávací společnost Konnichiwa Records. Se svým předešlým vydavatelstvím se totiž na dalším směřování neshodla.
Teprve o dva roky později si nahrávky díky With Every Heartbeat všiml i zbytek světa. A v roce 2010, podpořená tímto úspěchem, vydala Robyn svůj mistrovský kousek - trilogii Body Talk. Krystalicky popová kolekce, plná chytrých hitovek, patří k mým nejoblíbenějším albům vůbec.
Na další plnohodnotnou studiovku pak nechala fanoušky čekat dlouhých osm let. Honey z roku 2018 ukazuje její méně přímočarou tvář. Kvality té desky jsem sice po počátečních rozpacích nakonec docenil, ale mám-li být upřímný, nevracím se k ní. Náročnější kompozice a experimenty si zaslouží respekt, nedokážou mě ale chytnout za srdce tak jako jasně uchopitelné a všem srozumitelné písničky.
With
Every Heartbeat si rád poslechnu i dnes. A není to jen ze zmiňované
nostalgie. Naopak, čím jsem starší, tím geniálnější mi
skladba o tlukotu srdce přijde.
Josef Martínek, foto: Official Charts
Ani v případě letopočtu 2025 jsem nechtěl vynechat svoje tradiční shrnutí hudebního roku. Místo obvyklého výběru jen těch nejlepších alb či skladeb jsem se však tentokrát rozhodl pro trochu jiný formát a zrekapituloval jsem uplynulých dvanáct měsíců spíše jako celek podle toho, jakou hudbu jsem během nich poslouchal a jaké akce jsem navštívil.
"Proč se pro nás lidé stávají svatí, až když odejdou?" ptala se Tereza Mašková loni v říjnu v pražské Lucerně, když uváděla píseň Láskou se splést, kterou nahrála se svým kolegou a blízkým přítelem Alešem Kubátem. Duet natočili ještě předtím, než se zpěvačka zúčastnila soutěže SuperStar, a ač jeho autor opustil tento svět po boji s vážnou...
Lenka Filipová patří k těm zpěvačkám, které si s tvorbou nového materiálu dávají načas. Když už ale zamíří do studia, výsledek stojí za to. Mezi alby Tisíc způsobů, jak zabít lásku a Oppidum uplynulo patnáct let a nyní, od roku 2018, na další desku opět čekáme. Písnička Na cestě, stejně jako zatím poslední jmenovaná nahrávka keltských balad,...
Také rok 2024 nabídl na tuzemské scéně řadu vydařených hudebních děl, z nichž některá by se mohla stát trvalkami. Výběr těch do článku zařazených odpovídá především mému převážně popovému záběru se zaměřením na výrazné ženské hlasy a sdělné české texty. Jako bonus pak přidávám jeden zahraniční tip v podobě strhujícího duetu.