Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho repertoáru nijak nevzhlíželi.

Jméno Karla Gotta patřilo k hrstce těch, která v České republice znal úplně každý. Po dlouhá desetiletí si udržoval postavení nejoblíbenějšího zpěváka u nás, měl mnoho obdivovatelů a obdivovatelek, kteří vedle jeho hlasu a repertoáru oceňovali také jeho pokorné vystupování a jemné charisma.

I já jsem už jako dítě každý rok sledoval jeho další "nečekané" prvenství v Českém slavíku, k mým idolům přesto nepatřil. Generačně mi jeho hudba byla přece jen dost vzdálená a cestu jsem si k ní nenašel ani později. Časem si však získal můj respekt a dá se říct, že i lidské sympatie.

Když 2. října 2019 Česko obletěla zpráva o jeho úmrtí, jako by se na chvíli zastavil čas. V té chvíli prakticky nebylo jiné události, o které by si lidé mezi sebou povídali a kterou by prožívali než odchod legendárního umělce.

Ten den jsem i já vyslechl celou řadu jeho písní. S kamarádkou jsme totiž měli předem zamluvenou rezervaci v restauraci s názvem Zubajda, pro tu chvíli až nehezky příznačným. V televizi v tomto podniku běžel jeden Gottův klip za druhým, takže nás jeho hudba provázela celým večerem.

Byl mezi nimi i ten k písní Srdce nehasnou, vydaný v květnu téhož roku, jen pět měsíců před zpěvákovým skonem. Právě tento slavíkův duet s tehdy třináctiletou Charlotte Ellou se rázem stal nejposlouchanější skladbou v zemi.

S vědomím Gottova horšícího se zdravotního stavu ji složil Richard Krajčo, s textem mu vypomáhal Petr Harazin. Úspěšná byla už za interpretova života - když ale vyhasl, nabrala na intenzitě. Gottovým odchodem do sebe všechna slova, počínaje úvodními "Někdy se ví, co bůh chystá...", naplno zapadla a při poslechu se dostavila husí kůže.

Od té doby uplynuly již tři roky, ale singl, který je rozhovorem umírajícího otce a jeho dospívající dcery, si dál žije svým vlastním životem. Více než 74 milionů přehrání videoklipu na YouTube z něj na internetu dělá jeden z vůbec nejúspěšnějších domácích hitů.

Zmíněný dialog o věcech, které je třeba vyřknout, dokud to ještě jde, spolu vedou dva konkrétní lidé, přesto se v něm jistě najdou mnozí z nás. Někteří v roli dětí, jiní coby rodiče a mnozí v obou úlohách najednou. Nepochybuji o tom, že když Richard Krajčo singl psal, myslel při tom, minimálně podvědomě, i na svůj odkaz vlastním dětem a na to, co by jim chtěl říci, kdyby mu už nezbýval čas.

"Ale může se stát
jak častokrát
že začnu se bát
pak nesmíš to vzdát
na všechny z tvých cest
má jediná z hvězd
svítím ti dál.

Co když strhne mě proud?
Pak musíš plout
mít z vavřínů vor
a na něm neusnout
Na všechny z tvých cest
má jediná z hvězd
svítím ti dál..."

Výše citovaný refrén zahrnuje hned dvě esenciální sdělení najednou. Prvním je ujištění, že člověk by se neměl nikdy nechat zastavit a odradit překážkami, které v životě přicházejí a přicházet budou, a trpělivě, krůček po krůčku, si jít za splněním svých cílů a přání. Druhý pilíř představuje vědomí toho, že i když se někdy můžeme cítit na všechno sami, v nějaké jiné realitě máme osobu, která s námi všechna naše trápení a úskalí prožívá a posílá nám sílu se s nimi vypořádat. Ačkoliv už není v našem životě fyzicky přítomna, její láska nám v srdci zůstává navždy.

Sám Gott si tuto rozlučkovou píseň naživo nikdy nezazpíval, nestihl to. Richard Krajčo od něj ale svolení zpívat Srdce nehasnou na koncertech svojí kapely Kryštof získal. "Říkal mi: 'Budeš ji hrát, protože ta písnička tady musí zůstat.' Dostal jsem od něj tak trochu úkol," komentoval to hudebník v rozhovoru, který jsme spolu pořídili loni k příležitosti vydání alba Halywůd.

S doprovodem Unique Orchestra si Krajčo song zapěl například v rámci udílení Cen Anděl v roce 2020, zhostil se ho také na Poctě Karlu Gottovi v O2 areně. Jeho sólovou verzi jsem si naživo poslechl letos na konci srpna na Kryštof kempu v Plzni. Zazněla v přídavku, autor ji zahrál jen s kytarou a byl to moment, ze kterého po zádech opravdu běhal mráz. Nejhlubší zážitek z celého vystoupení.

Na začátku října jsem zavítal na speciální koncert Kryštof ve Foru Karlín, kde skupina slavila výročí deseti let svého nejúspěšnějšího alba Inzerát. Čekal jsem a doufal, že písnička Srdce nehasnou také zazní, tentokrát ji ale Richard vynechal. Mrzelo mě to, jsem si ale jist, že v budoucnu se k ní ještě vrátí - a ne jednou.

Stejně tak se k jejím slovům v průběhu života určitě mnohokrát obrátí i Charlotte Ella, aby v nich hledala odpovědi na otázky, na které se už nebude moci zeptat přímo. Její otec jí zanechal skvělý dárek - jako každý rodič, který svým dětem před smrtí stihl říct něco důležitého.

I já jsem jedno takové sdělení před sedmi lety dostal - to když mi máma řekla, že se o mě nebojí, protože ví, že se v životě neztratím. Věděla tehdy to, co já jsem o sobě teprve musel zjistit. Zároveň mi tak vytvořila podvědomý závazek: nemůžu ji zklamat. Ta slova si nosím v sobě a připomínám ve chvílích, kdy na mě padne splín.

Jsou to slova, která možná člověk pod tíhou situace tolik nedocení v okamžiku, kdy je slyší, ale o to víc pro něj znamenají s odstupem času - když si uvědomí, že srdce opravdu nehasnou.  

text: Josef Martínek, foto: Supraphon

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.