Přiznávám, že moje lidské sympatie vždy patřily spíše jiným zpěvačkám než Madonně. Ostatně královna popu ani nikdy netoužila po tom, aby ji lidé měli rádi. Ve známost naopak vešla jako nekompromisní obchodnice s pořádně ostrými lokty.

Když jsem v roce 2015 na musicserveru recenzoval Madonnino dvanácté studiové album Rebel Heart a udělil mu hodnocení pouhých šest bodů z deseti, v diskuzi se strhla lavina reakcí. Zpěvaččini fanoušci mě osočovali, že jsem snad proti jejich oblíbenkyni zaujatý.

Mýlili se. Madonnina hudba mě obklopovala od útlého dětství, byla jeho nedílnou součástí. V mediálním světě tehdy vedle sebe nefigurovaly tucty zpěvaček těšící se krátkodobé popularitě a s nejistou budoucností, jako je tomu dnes. Byla tady jedna Madonna a pak ty ostatní.

I z tohoto důvodu měly veškeré její aktivity obrovský dopad na svět populární hudby, každý její krok vzbuzoval až zbožný obdiv. Z mnoha jejích písní z osmdesátých a devadesátých letech se staly nesmrtelné popové klasiky, které si dodnes rád poslechnu.

Měla čich na to, co zrovna bude fungovat - a dokázala to do svých písní zakomponovat tak, že to většinou skončilo triumfem. K úspěchu si vyšlapala cestu tím, že budovala svůj kult osobnosti, zkoušela různé styly a polohy a v neposlední řadě provokovala, erotikou i náboženskými odkazy.

Dělala to tehdy opravdu dobře, protože její hudba nestála a nepadala pouze s touto kontroverzí. Moje oblíbená píseň Like A Prayer z roku 1989 budiž toho důkazem.

První singl ze stejnojmenné čtvrté studiovky sehrál v její kariéře podstatnou roli. Text o dívce zamilované do Boha plný sexuálních narážek, hořící kříže ve videoklipu, Ježíš tmavé pleti, to vše je dobře známé a netřeba to zdlouhavě připomínat. Ostatně, když jsem v listopadu 2015 zavítal na zpěvaččin pražský koncert, i před vstupem do O2 areny postávali ortodoxní věřící s hesly o ďáblovi a jeho vyslankyni.

Mě samotného ta písnička oslovila hlavně hudebně. Madonně a spoluautorovi Patricku Leonardovi se tehdy podařilo připravit singl, který překypoval nápady a který bez přehánění psal dějiny populární hudby. Propojení chytlavého pop-rocku s gospelovým sborem a okázalým zvukem varhan dalo vzniknout vskutku ikonické skladbě.

Kontroverzní rovinu jsem vlastně dlouho nevnímal. V devadesátých letech, kdy jsem vyrůstal, ještě nebyly videoklipy tak běžně dostupné jako dnes. Neexistoval YouTube, ale nebyly ani žádné lokální hudební televize, snad jen kultovní hitparáda Eso na Nově. A jelikož jsem nerozuměl anglickému textu, mýma dětskýma (a později ještě dospívajícíma) ušima šlo zkrátka jen o skvělou písničku.

Na již zmíněné pražské zastávce popové modly k albu Rebel Heart jsem doufal, že ji uslyším. Nestalo se tak. To, že opomněla jeden ze svých největších hitů a mého osobního favorita, mě sice mrzelo, přesto jsem dodnes rád, že jsem tam tehdy byl a Madonnu na pódiu zažil.

Ne snad že by se jednalo o tak strhující zážitek. Svoje publikum hlavní aktérka večera namíchla ještě dřív, než koncert vůbec začal. Dorazila totiž s velkým zpožděním a skončila až po půlnoci, zatímco přítomným divákům ujížděly poslední noční spoje. Co jiného čekat od Madonny.

Nedalo se mluvit ani o nějakém výtečném pěveckém výkonu, a už vůbec ne o srdečném souznění s posluchači. Interpretka dostála své pověsti a působila na pódiu povětšinou strojově chladně, jako správná hudební podnikatelka, která nám přijela ukázat svou velkolepou show.

Přesto se tehdy nešlo zbavit pocitu, že šlo o sváteční událost. Madonna se zkrátka stala v popu takovým pojmem, že každá její tuzemská zastávka se těšila speciální pozornosti. Být u toho znamenalo vidět žijící legendu a moci nasávat cosi z její výjimečnosti.

Následující den zde zazpívala ještě jednou, pro velký zájem o vstupenky totiž pořadatelé přidali druhý koncert. Na něm jsem už chyběl, později jsem se však dozvěděl, že píseň Like A Prayer v tento druhý večer zazněla.

Měl jsem tehdy trochu smůlu, že jsem ji minul. Na rozdíl od repertoáru Madonniných posledních alb jde totiž o skladbu, která má v pomyslných učebnicích popové hudby své místo zajištěné na mnoho let dopředu.  

text: Josef Martínek, foto: YouTube, Warner Bros

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.