Lady Gaga patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším zpěvačkám. Mohl bych z jejího repertoáru vybrat celou řadu písní, ke kterým mám nějaký vztah.

Jako náctiletý jsem zbožňoval její rané hity Poker Face či Bad Romance, v časech maturity jsem velmi intenzivně prožíval éru alba Born This Way, pro mě dosud jejího nejlepšího. Cestu jsem si našel i k mnohými odsuzovanému podivínskému opusu ARTPOP a v posledních dvou letech ve mně hodně rezonují balady Shallow nebo Always Remember Us This Way z filmu Zrodila se hvězda.

Vybral jsem ale písničku, která je mi svým sdělením možná nejbližší. Countryová balada Million Reasons byla nejvýraznějším singlem jinak nepříliš hitové desky Joanne z roku 2016. Úspěch měla, vzhledem ke countryové tradici, hlavně v USA, Lady Gaga ji zazpívala i o poločasové pauze Super Bowlu. Česká rádia ji, bohužel, úplně opomněla.

Řekl bych, že širokou veřejností byla vnímána jako jedna z písní, kterými Gaga ukázala serióznější tvář. V té době se často lidé neznalí jejích starších klavírních balad podivovali nad tím, že "ona vážně umí zpívat". 

Za sebou už přitom měla například jazzovou desku Cheek To Cheek s Tonym Bennettem. Ale aby někdejší symbol popové výstřednosti vsadil při propagaci vlastní studiovky jako na svůj hlavní trumf na takto čistou skladbu bez jakýchkoli výstřelků, to byla novinka.

Také mě si Gaga v roli písničkářky získala. A nehrál v tom roli jen moment překvapení a sympatický odklon od masami požadovaného tanečního popu. Líbí se mi, jakým způsobem tu skladbu zpívá, ale, jak už jsem naznačil, důležité je pro mě i to, o čem zpívá.

"Mám stovky milionů důvodů, abych odešla, ale, zlato, mně stačí jeden dobrý, abych zůstala."

Přijde mi totiž, že lidé si dnes často kladou nekonečný seznam požadavků na to, jaký by jejich protějšek měl být. A pokud některý z těch bodů neodpovídá jejich zadání, mají hned tendenci pochybovat a odcházet. Přitom ale opravdu záleží jen na tom jednom jediném. Platí to nejen v mezilidských vztazích, ale vlastně v čemkoli v životě.

Na albu Joanne je kromě Million Reasons i pár dalších písní, které pro mě během čtyř let od vydání ani trochu nezestárly. Pokaždé, když si je pustím, znovu se ujistím v tom, jak zdařilé a nadčasové jsou.

Letos v květnu uvedla Lady Gaga na trh nové album Chromatica, kterým se vrátila na taneční parket. V kontextu žánru jde o dobře vyprodukovanou nahrávku, v době vydání jsem ji často poslouchal a v recenzi na musicserver.cz jí udělil velmi solidních sedm bodů z deseti.

Mám s ní ale jeden zásadní problém: Ani jedna z těch písniček mě nechytla za srdce, dokonce ani oslavovaný a cenami ověnčený duet s Arianou Grande Rain On Me.

Vnímám Chromaticu jen jako zdroj krátkodobé zábavy. Za přidanou hodnotu by se sice daly považovat texty, ve kterých Gaga zpívá o osobních problémech, včetně znásilnění či depresí, jenže co naplat, když hudebně jsou skladby strojově chladné a na skutečné emoce ploché. Už po pár týdnech jsem zjistil, že je mi jejich poslech lhostejný a že nemám potřebu se k nim vracet.

To Million Reasons patří k těm skladbám, které mě snad nezklamou nikdy. A mám takové tušení, že čím budu starší, tím raději a častěji si budu připomínat krásu právě takových kousků.

Josef Martínek, foto: Interscope Records

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu