Ačkoliv mám rád vánoční čas, za fanouška písní s adventní tematikou se nepovažuji. Letos jsem přesto na tento blog plánoval napsat o klasice Tři oříšky od Ivety Bartošové, která pro mě k tomuto období patří od dětských let. Nakonec ke mně ale tento rok - a vlastně i těch pár posledních - víc promlouvají Vánoce na míru od Ewy Farne.

Každý rok se v tento čas hudebníci předhánějí v tom, kdo vydá lepší a úspěšnější vánoční písničku. Možná se z toho staly až jakési dostihy, ale přijde mi, že málokdo ze současných tvůrců chápe, co by vlastně skladba tohoto typu měla obsahovat, aby se s ní lidé ztotožnili.

Někteří si myslí, že stačí do textu namíchat mix pojmů, které máme s tímto obdobím spojené, přidat trochu líbivého kýče a je vystaráno. Netvrdím, že takto postavená píseň nemůže v daném roce uspět, zvlášť pokud ji vydá interpret či kapela s velkou fanouškovskou základnou, jen těžko se ale stane trvalkou, ke které se budou posluchači vracet v dalších letech, kdy vyjde spousta dalších songů na podobné bázi.

Osobně nemám moc rád, když vánoční skladby slibují zázraky a tvrdí, že až nastane onen magický Štědrý den, všechy naše strasti se samy od sebe vyřeší. Takovým textům chybí důvěryhodnost, protože v životě to tak zkrátka obvykle nechodí. I když nezpochybňuji, že těch, kteří čekají, až jejich životy obrátí k lepšímu nějaký zásah shůry a sami pro svou větší spokojenost nechtějí nic udělat, je mezi námi dost.

Ve skutečnosti ale spousta z nás nemá Vánoce takové, jaké by si přála mít. Nebo takové, jaké si myslí, že by měla mít podle všemožných reklam či jiných příspěvků na sociálních sítích. Když se rozhlédnu po svém okolí, přijde mi, že najdu vlastně více těch, kteří se v adventním čase potýkají s nějakými starostmi, než těch, kteří mají chuť oslavovat modelovou sváteční idylku.

Řada lidí řeší existenční problémy, rozchody, nemoci, ztráty blízkých, psychické potíže a spoustu dalších věcí. Předvánoční čas bývá pro mnohé nesmírně hektický a rychlý - kdekdo snadno propadne dojmu, že "musí" mít hlavně perfektně uklizeno, napečeno, nakoupeno, oběhnout co nejvíce vánočních večírků a akcí a tísnit se s tisícovkami dalších těl na trzích na Staromáku.

Nevyslovím žádnou novátorskou myšlenku, když napíšu, že podstata Vánoc, které kdysi vznikly jako křesťanské svátky, je o něčem jiném. A písnička Vánoce na míru patří k těm několika mála z posledních let, které ji podle mě vystihly.

Možná si mnozí ani neuvědomují, že když Ewa Farna zpívá "Konečně zase spolu / na oknech námraza / a my u jednoho stolu / na loňský rok jsme navázali", nejde o samozřejmá slova, ale o něco, čeho by si měl člověk vážit, dokud to má.

Když jako dítě slýcháte taková slova od dospělých, přijdou vám jako fráze, které se tak nějak říkají, ale nepřikládáte jim větší váhu. Vánoce pro vás znamenají hlavně dárky, na které se těšíte už týdny, možná i měsíce dopředu.

I já jsem to tak míval. Už v dětských letech mojí generace se říkávalo, že Vánoce se staly svátky komerce a rozhazování, ale když srovnám devadesátá léta s dnešní dobou, přijde mi, že tehdy to ještě neplatilo tak markantně jako dnes. Ne vždy jsem pod stromečkem objevil hračku, kterou jsem si přál, a zpětně jsem za to rád, protože člověk se tím učí radovat i z mála. A také to, že v životě ne vždy okamžitě dostaneme to, co chceme, a je to tak v pořádku.

Dnes, když už nežijí moji rodiče, mi moc nezáleží na hmotných věcech, které dostanu, protože, jak zpívá Ewa: "jestli si můžu něco přát / v balicím papíru / Vánoce na míru / jestli si můžu něco přát / probudit to dítě v nás."

Už když písnička v roce 2017 vyšla, líbila se mi dvojsmyslnost spojení Vánoce na míru. Tehdy jsme si o tom se zpěvačkou povídali při rozhovoru v kavárně na Andělu (a já nechápu, že to už je sedm let) a ona sama říkala, že i když singl vznikal na základě oslovení do kampaně pro Mall.cz, hlavně se chtěla vyhnout prvoplánovému kýči. A to se jí díky civilnímu ztvárnění povedlo, protože "mír" se v posledních letech stal pro mnohé tím, po čem v předvánočním čase opravdu touží.

Nemyslím to teď ani v kontextu současných válek, ale hlavně ve smyslu "míru v duši". Období Vánoc lze využít jako ideální čas k tomu pokusit se napravit svoje chyby, zapomenout na staré křivdy a snažit se v sobě samých i těch kolem nás nacházet to lepší.

Někteří mohou oponovat, že takový čas pro vnitřní restart může přece přijít kdykoliv během roku, že člověk nemusí čekat, až mu takovou šanci naskytne kalendář. A i to je samozřejmě pravda, na druhou stranu pokud někoho k takovým krokům popostrčí vnější impuls, nevidím nic špatného na tom, když ho spatří zrovna ve Vánocích.

Pro mě je toto období hlavně o setkávání s blízkými. Rád lidi obdarovávám především maličkostmi pro radost, včetně třeba několika druhů cukroví, které doma poctivě vytvářím, nebo domácího vaječného likéru. Ovšem to, co si ve vánočním čase upřímně nejvíc přeju, je zkrátka jen obejmout ty, které mám nejraději. Sejít se, případně si aspoň zavolat či napsat, a připomenout si, že není samozřejmostí, že se v životě máme.

Myslím, že dosavadních čtyřicet milionů zhlédnutí videoklipu k Vánocům na míru na YouTube ukazuje, že spousta z nás to nejspíš cítí podobně. 

text: Josef Martínek, foto: Ewoluzone

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.