Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
"Dost často mě vítá, až teprv když svítá." V Návratech líčil Paulie Garand svou vnitřní rozpolcenost
Nejspíš nikdy nebudu fanouškem rapu, jakkoliv se tento žánr v posledních letech i u nás těší ohromné popularitě. Líbí se mi ale, když někdo dokáže jeho hranice překračovat a oslovovat typově úplně jiné posluchače. Libereckému rodákovi Pauliemu Garandovi se to podařilo už v raném mládí s projektem BPM a částečně v tom pokračuje i na sólové dráze.

Rap - a zvlášť ten český - jsem vždy vnímal především jako soutěz eg, jako honbu za počtem kliknutí na YouTube a streamovacích službách. Žánroví nadšenci mohou (a jistě správně) oponovat, že se jedná o stereotypní představu a že i v rapu se najdou interpreti, kterým na kvalitě záleží. Jelikož však jako posluchač spíše než k neotřelým beatům a hravým slovním hříčkám tíhnu k melodiím a civilnímu sdělení, už z podstaty kolem mě většina této produkce pouze prošumí.
S
Pauliem Garandem je to jiné. Poprvé jsem jeho tvorbu zaznamenal v
době svého dospívání. Psal se rok 2007, Paulie tehdy spolu se
svým kolegou Lipem fungoval v duu BPM, později k sobě přibrali
ještě producenta Kennyho Rougha. Když jsem jejich klip k singlu
Madam poezie poprvé zahlédl ve vysílání Óčka, příliš jsem
nevěděl, kam skupinu vlastně zařadit.
BPM do hudebního podkladu spíše recitovali než rapovali, však také jejich název
znamenal zkratku spojení Básníci před mikrofonem. Na české scéně se tímto pojetím značně odlišili. A mě
jakožto jinak popového posluchače zaujali dost na to, abych
sledoval jejich další společnou cestu.
Ta
nebyla zase tak dlouhá, po debutovém albu Slova (2007) vydali pod
značkou BPM už jen jednu desku Horizonty (2009). Získali za ni
žánrovou Cenu Anděl a vyklubal se z ní i letní rádiový hit
Chill. Oba se od té doby věnují svým sólovým kariéram a
společně se za posledních deset let představili jen několikrát.
Zatímco
Lipo, o němž jsem více psal v článku ke skladbě Skleněný
království, se typickému pojetí rapu už úplně vzdálil,
Paulie zakotvil v žánrově zaměřeném labelu Ty Nikdy. Vydal již
řadu alb, založil si vlastní oděvní značku Garand Brand a jak
na Instagramu, tak na Facebooku ho sleduje více než sto tisíc
lidí.
Asi
nepřekvapím, když napíšu, že z jeho poměrně pestrého
repertoáru se mi nejvíce líbí ty skladby, které příliš
nepodléhají rapovým pravidlům. Třeba La Familia, která to
dokonce dotáhla do rádiových žebříčků. Z poslední doby pak
mohu doporučit soulem ovlivněný singl Reason, v jehož živém
videu Paulieho doprovázejí známí hudebníci a příjemně
chytlavý refrén obstaral zpěvák Milan André.
Zdaleka
nejraději mám ale melancholickou píseň Návraty, která se v roce
2018 objevila na albu DANK. Paulie se v ní svěřuje s pocitem
určité rozpolcenosti, vycházejícím z toho, že v té době
často cestoval po koncertech. Rapuje, že bez hudby a vystupování
nemůže žít, zároveň ale o víkendech nerad nechává svou dívku
samotnou.
"Dost
často mě vítá,
až
teprv když svítá,
a
ten čas se přesejpává,
vidím,
jak tam sama snídá..."
Citlivý singl, který vkusně podbarvuje violoncello Terezie Kovalové, je prost jakékoli strojenosti. Nabízí přesně ten typ upřímné, na nic si nehrající lidské výpovědi, která v rapu nebývá příliš obvyklá.
"Řada
lidí se schovává za nějakou pózu, za falešnou tvrdost. Obzvlášť
na scéně, na které se pohybuji, a v mojí generaci. Lidé se stydí
za to, že chovají nějaké city, že by mohli občas projevit i
slabost. Až příliš se hraje na to, že dnešní generace je
silná, přitom jde o jednu velkou masku," řekl mi Paulie
zkraje roku 2019, když jsme spolu vedli rozhovor pro musicserver.

V
klipu k Návratům navíc vystupuje se svou skutečnou partnerkou,
tanečnicí a zpěvačkou Alžbětou Ferencovou, která je známá
pod pseudonymem Zea. Také tato skutečnost přidává výsledku na
autentičnosti, přestože v době zveřejnění videa se o jejich
vztahu ještě veřejně nevědělo.
"I
když jsem do jisté míry bohém, chtěl bych někde zapustit
kořeny. Vzniká tím vnitřní boj, přemýšlím, jak ty věci
skloubit, když jsem každý víkend pryč. S koncerty souvisí i
noční život. Jde o to, kdo by to vedle mě ustál. Anebo o to, kdy
se koncertního života vzdám," prohlásil v tom samém interview.
Tehdy
samozřejmě nemohl tušit, že už následující rok za něj toto
dilema dočasně vyřeší pandemie. Stejně jako všichni ostatní
se i on musel z koncertních pódií nedobrovolně stáhnout. Na to,
zda mu uplynulý rok bez živých akcí v tomto směru něco
zásadního ukázal, se Paulieho určitě zeptám, až spolu budeme
mluvit příště.
text: Josef Martínek, foto: facebook Paulieho Garanda
Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.
Nejnovější články na blogu
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
Bonnie Tyler - Total Eclipse Of The Heart: temná milostná balada, kterou nemůže zpívat každý
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...