Alicia
se v ní dívá na problematiku vztahů z trochu jiného úhlu
pohledu, než je obvyklé. Zpívá, že nezáleží na tom, co míní
kdokoliv z vašeho okolí. Nikdo jiný totiž nemůže doopravdy
vědět, co přesně prožíváte, nikdo není ve vaší kůži.
"Lidé pořád mluví, mohou říkat, cokoliv chtějí, ale jediné,
co vím, je, že všechno bude v pořádku."
Přesto
si stále myslím, že slova jsou v tomto případě opravdu až
druhořadá. Stačí mi totiž slyšet první tóny, aby se mi znovu
vrátil ten opojný pocit z doby, kdy mi bylo šestnáct. Je to pocit
určitého bezpečí, klidu a zároveň dojetí. Stejně jako Alicia
pokaždé věřím v dobré konce.
Doporučit
mohu také strhující vystoupení z udílení Grammy v roce 2008,
kdy se ke zpěvačce v závěru připojil John Mayer (ke zhlédnutí,
byť v horší obrazové kvalitě, například zde). Sluší se
dodat, že zcela po právu si za No One v ten samý večer hned dva
gramofonky sama odnesla.
Teď
už jen doufám, že tu píseň konečně uslyším i naživo. Když
u nás Alicia Keys v roce 2013 naposledy koncertovala, bydlel jsem v
západních Čechách, ještě studoval a nemohl si dovolit koupit ne
zrovna levnou vstupenku na akci v Praze.
Na
koncert vyšla v médiích spousta oslavných recenzí a mě opravdu
mrzelo, že jsem nemohl být při tom. Shodou okolností to bylo jen
pár týdnů před tím, než jsem začal psát pro svá první hudební média - musicserver.cz a koule.cz, díky nimž jsem se
později na spoustu koncertů jako akreditovaný redaktor dostal.