Alicia Keys - No One aneb Všechno dobře dopadne

09.09.2020

Důvěřuj své intuici. To je jedna ze zásad, kterou se snažím ve svém životě řídit. Moje intuice mě jen málokdy zklamala, přestože často říkala něco úplně jiného než všichni kolem mě. Jako člověk narozený ve znamení Berana si zkrátka příliš poradit nenechám. Rád si poslechnu další názor, ale stejně si vždycky všechno udělám po svém.

Písnička No One od Alicii Keys pro mě cosi z tohoto přístupu k životu ztělesňuje. Je to skladba, která mě provází už celou řadu let. Zamiloval jsem si ji jako teenager, hned když jsem poprvé viděl její videoklip ve vysílání Óčka.

Psal se rok 2007, mně bylo šestnáct, neuměl jsem ani trochu anglicky a vůbec netušil, o čem se v ní zpívá. Emoce v ní se mě ale silně dotkla, aniž bych potřeboval rozumět textu. Jsem dodnes přesvědčen, že darem, kterým oplývá Alicia Keys, se nemůže pochlubit žádná jiná zpěvačka ze světa velkého popu. V jejím hlase je totiž úplně všechno, slova nejsou zapotřebí.

Máme letopočet 2020, z teen let jsem dávno odrostl, příští rok oslavím třicetiny. A k té písni se pravidelně stále vracím. Dnes už rozumím tomu, o čem je. 

Alicia se v ní dívá na problematiku vztahů z trochu jiného úhlu pohledu, než je obvyklé. Zpívá, že nezáleží na tom, co míní kdokoliv z vašeho okolí. Nikdo jiný totiž nemůže doopravdy vědět, co přesně prožíváte, nikdo není ve vaší kůži. "Lidé pořád mluví, mohou říkat, cokoliv chtějí, ale jediné, co vím, je, že všechno bude v pořádku."

Přesto si stále myslím, že slova jsou v tomto případě opravdu až druhořadá. Stačí mi totiž slyšet první tóny, aby se mi znovu vrátil ten opojný pocit z doby, kdy mi bylo šestnáct. Je to pocit určitého bezpečí, klidu a zároveň dojetí. Stejně jako Alicia pokaždé věřím v dobré konce.

Doporučit mohu také strhující vystoupení z udílení Grammy v roce 2008, kdy se ke zpěvačce v závěru připojil John Mayer (ke zhlédnutí, byť v horší obrazové kvalitě, například zde). Sluší se dodat, že zcela po právu si za No One v ten samý večer hned dva gramofonky sama odnesla.

Teď už jen doufám, že tu píseň konečně uslyším i naživo. Když u nás Alicia Keys v roce 2013 naposledy koncertovala, bydlel jsem v západních Čechách, ještě studoval a nemohl si dovolit koupit ne zrovna levnou vstupenku na akci v Praze.

Na koncert vyšla v médiích spousta oslavných recenzí a mě opravdu mrzelo, že jsem nemohl být při tom. Shodou okolností to bylo jen pár týdnů před tím, než jsem začal psát pro svá první hudební média - musicserver.cz a koule.cz, díky nimž jsem se později na spoustu koncertů jako akreditovaný redaktor dostal.

Po sedmi letech k nám měla Alicia Keys znovu zavítat letos v červnu a já byl rozhodnutý, že tentokrát ji za žádnou cenu nesmím zmeškat. Nejen kvůli No One, ale protože v repertoáru má takových perel, ke kterým stojí za to se i po letech vracet, mnohem víc - za všechny zmíním třeba If I Ain't Got You nebo Try Sleeping With A Broken Heart.

A také proto, že jako zpěvačka za skoro dvacet let na scéně nesešla ze své cesty. Nikdy nemusela dělat žádné "heja heja", a navíc oproti mnohým kolegyním i na prahu čtyřicítky spoléhá na svou přirozenou krásu a charisma, nikoliv umělohmotná pozlátka.

Pak ale přišel koronavirus a celé turné k novému albu (i album samotné) bylo odloženo. V Praze má Alicia nově vystoupit 25. června 2021. Věřím, že tentokrát to vyjde. Protože, jak zpívá v No One: "Everything's gonna be alright..."


Josef Martínek, foto: J Records

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových? 

Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu

 

Hodně zjednodušeně se dá říct, že mainstreamoví hudebníci nahrávají dva druhy písní. U jedněch vědomě či podvědomě kalkulují s tím, že by se z nich mohly stát hity. V případě těch druhých je tyto ambice nesvazují, počítají s nimi jako s takzvanými albovými položkami, a proto často více vypovídají o jejich vlastním uměleckém cítění. Song How Can I...

Australská hudebnice Sia Furler netoužila po slávě. Její schopnosti na požádání skládat hitové melodie hojně využívaly slavnější kolegyně. Pro svůj charakteristický hlas se také stala vyhledávanou zpěvačkou do různých hostovaček. Když ale v roce 2014, na prahu čtyřicítky, přišla s písní Chandelier, závratný růst její popularity už nešlo zastavit.