S tím bláznem si nic nezačínej: Rottrová a Bobek zpívali o tom, že láska kvete v každém věku

04.01.2021

Když se u nás řekne "předrevoluční pop music", v řadě lidí to vyvolá ne zrovna příjemné spojitosti. Neměli bychom ale zapomínat na to, že tato éra nabídla řadu výrazných hudebních osobností, které se navzdory omezeným možnostem nebály inspirovat západními vlivy. Osobností, které jsou respektované a obdivuhodné dodnes.

Marii Rottrovou i Pavla Bobka vnímám jako interprety, kteří nikdy nepolevili ve svých nárocích na kvalitu, neztratili tvář. Oba dokázali oslovit posluchače napříč žánry i generacemi. Nejen hudbou, kterou nahráli, ale i svým charismatem.

Bobek miloval country i rock'n'roll, jeho velkým vzorem byl Johnny Cash, se kterým se také v roce 1978 při jeho návštěvě Prahy osobně setkal - a dokonce si s ním zazpíval. Zemřel v roce 2013 ve věku 76 let, pár měsíců poté, co byl Akademií populární hudby na vyhlášení Cen Anděl uveden do Síně slávy. Věřím, že odkaz, který po sobě uhrančivý vypravěč příběhů zanechal, tu s námi zůstane ještě hodně dlouho.

A paní Marie? Všichni ji známe pod přezdívkou Lady Soul, která toho o ní sama hodně říká. Baví mě zejména její repertoár ze sedmdesátých let, ve kterém jsou prvky soulu skutečně hodně patrné. Ovšem ani její velké rádiové hity nikdy nepostrádaly vkus, cit, eleganci a přirozený šarm. Vždyť písně a texty pro ni psaly takové persony jako Jiřina Fikejzová, Jaromír Nohavica, Zuzana Navarová nebo Jaroslav Wykrent. Marie Rottrová je pro mě dodnes jednou z nejlepších českých zpěvaček, které si navíc velmi vážím také jako člověka.

Spojení těch dvou v písni S tím bláznem si nic nezačínej ze druhé poloviny osmdesátých let proto snad ani nemohlo dopadnou špatně. Oba už v té době byli vyzrálými umělci, měli leccos odžito. Když společně zpívali slova Vladimíra Poštulky o tom, jaké to je zamilovat se do snílka, svoje životní zkušenosti i vzájemné jiskření mezi oběma hlasy dokonale zužitkovali.

Důvěryhodným a vroucím způsobem své interpretace dokonce tak trochu nabourali zažitou představu, že duety o lásce jsou záležitostí především mladých zpěváků. "Čajník píská, zas se spálím, jako mockrát předtím, jenže neumím si na lásku jen hrát..." zpívá s lehkým povzdechem na rtu Rottrová, zatímco Bobek vlídně odpovídá: "A tak i já každý den poslouchám, jak někdo říká, abych tě míň, než mám, měl rád..."

Přes trochu pesimistický název je pro mě poselství této písně přesně opačné: V jakémkoliv věku se člověk rád znovu nechá omámit opojným pocitem zamilovanosti.

Sluší se samozřejmě dodat i to, že se jedná o předělávku zahraničního hitu. Původně skladbu Don't Fall In Love With A Dreamer nazpívali v roce 1980 Kenny Rogers a Cim Carnes. V americké country hitparádě se probojovala na třetí příčku, v Kanadě byla v žánrovém žebříčku dokonce jedničkou. Jejich provedení je taktéž nádherné, pokud znáte pouze českou verzi, doporučuji si určitě pustit i originál.

I když jsem song S tím bláznem si nic nezačínej nikdy neslyšel naživo v podání obou interpretů, měl jsem tu čest si ho vychutnat alespoň sólově od paní Rottrové. Koncert, na který velmi rád vzpomínám, se odehrál v červenci 2018 na festivalu Benátská! v Liberci.

Lidská a pěvecká vřelost, která od ní z pódia sálala, se promítla i do atmosféry v publiku. Diváci, mezi nimiž nepřevažovali zpěvaččini vrstevníci, ale spíše třicátnici a čtyřicátníci, byli z jejího vystoupení tak spontánně nadšeni, že si vynutili přídavek i navzdory značné neochotě pořadatelů.

Výkon, který tehdy Marie Rottrová předvedla, bych se nebál označit jako magický. Nezbývá než před ní a jejím pěveckým i osobnostním charismatem smeknout.

text: Josef Martínek

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu


Písnička Cardigan vznikla na počátku pandemie koronaviru a Taylor Swift ji zvolila jako hlavní singl svého osmého studiového alba folklore. Její síla tkví nejen v melodické vřelosti a podmanivé příběhové lince, ale i v prostoru, který ponechává posluchačovým pocitům a práci s vlastní představivostí.

Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.

Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....

Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...