"Někdy se mi zdá - slzy jsou dobrý, vždycky se pak nějak rozední. Mám jich plný truhly, často zamčený..." zpívala Anna K. v roce 2011 ve své Písni o slzách z alba Relativní čas. Snad proto, že se v té době prala s vážnou nemoci, měla její slova takovou sílu.
Skutečnost, že oceňovaná zpěvačka se léčila s nádorovým onemocněním, byla v té době veřejně známá. Anna K. se dokonce stala tváří kampaně Chceš žít jako já?, která měla podpořit prevenci proti rakovině prsu. Nebylo proto velkým překvapením, že se tato životní zkouška promítla i do jejího repertoáru.
Píseň o slzách pro ni napsal její kamarád Robert Kodym. Stalo se tak prý po jednom dlouhém telefonním hovoru, do textu dokonce autor použil některé SMS zprávy, které si vzájemně posílali. Také díky tomu vznikla nadmíru osobní skladba. Nečišela z ní žádná sebelítost ani odevzdanost, ale bojovnost a víra v lepší zítřky.
"Já dám ti znamení, přijde čas, už nebudu se kácet," ujišťovala interpretka s nesmírnou energií a odhodláním v dynamickém refrénu. Nejedná se o zcela typický singl Anny K., naopak, sama v rozhovorech přiznala, že záměrně chtěla, aby zněl trochu jako písně Kodymovy kapely Wanastowi vjecy.
Kontext, v jakém Píseň o slzách vznikla, v mnoha lidech dodnes vzbuzuje emoce - mě nevyjímaje. Rakovina mě nejprve připravila o nejstarší sestru, kterou jsem nikdy nepoznal, a později i o maminku. Líbí se mi na ní ale i to, že je naprosto nadčasová a že se nevztahuje pouze k jednomu konkrétnímu tématu.
Uběhlo totiž deset let a ona neztratila jiskru. Její sdělení je univerzální - ať už vás zrovna trápí cokoliv, je vždy lepší svoje emoce ventilovat (třeba právě formou slz), než se jimi vnitřně dlouhodobě sžírat. Není žádným tajemstvím, že zadržovanou a nezpracovanou bolestí člověk sám sobě škodí.
Ve zpěvaččině repertoáru má tento song zvláštní místo, její písně ale mám rád obecně. Mezi moje oblíbené zpěvačky se zařadila už v době, kdy jsem byl teenager a začal chodit na koncerty, a dosud se na tom nic nezměnilo.
Získaly si mě nejen skladby z veleúspěšného alba Nebe z roku 1999, které jí zajistilo dva Anděly, ale třeba i tvorba z období o pět let mladší desky Noc na zemi, která byla ovlivněna jistou severskou melancholií a zasněností. Songy O kousek vedle tebe nebo Šestý smysl se během let zařadily k oprávněným trvalkám jejích koncertních setlistů.
Dnes už její alba vždy vycházejí s odstupem pěti nebo šesti let, vynahrazuje to však jejich stabilní kvalitou. Zatím poslední studiovka Světlo z roku 2017 se obzvlášť povedla a nabídla celou řadu nádherných písní.
Při rozhovorech do médií se vídáme pravidelně a mohu říct, že každé setkání s ní je radost. Bývá velice přátelská a srdečná, dokáže říkat věci bez obalu a přímě. Navíc se při její spontánnosti povídání často stočí i k tématům, která ani původně nebyla v plánu.
Již nyní se na další takové setkání těším. A stejně tak i na chystané nové album a skvělé koncerty, na nichž mezi ní a publikem oboustranně proudí nezměrné množství pozitivní energie. V současnosti nejspíš všichni čas od času propadáme skepsi, třeba právě výše zmíněná Píseň o slzách by nám ale mohla posloužit jako zdroj naděje.
Vždyť
i sama Anna K. loni v rozhovoru pro Novinky.cz prohlásila: "Po
každé temnotě vyjde slunce." Zrovna ona přitom moc dobře ví,
o čem mluví.
text: Josef Martínek, foto: Goran Tačevski, Jana Braunová (Žebřík 2017)
Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...