Píseň o slzách Anny K. na pozadí boje s nemocí připomněla, že i "slzy jsou dobrý"

01.02.2021

"Někdy se mi zdá - slzy jsou dobrý, vždycky se pak nějak rozední. Mám jich plný truhly, často zamčený..." zpívala Anna K. v roce 2011 ve své Písni o slzách z alba Relativní čas. Snad proto, že se v té době prala s vážnou nemoci, měla její slova takovou sílu.

Skutečnost, že oceňovaná zpěvačka se léčila s nádorovým onemocněním, byla v té době veřejně známá. Anna K. se dokonce stala tváří kampaně Chceš žít jako já?, která měla podpořit prevenci proti rakovině prsu. Nebylo proto velkým překvapením, že se tato životní zkouška promítla i do jejího repertoáru.

Píseň o slzách pro ni napsal její kamarád Robert Kodym. Stalo se tak prý po jednom dlouhém telefonním hovoru, do textu dokonce autor použil některé SMS zprávy, které si vzájemně posílali. Také díky tomu vznikla nadmíru osobní skladba. Nečišela z ní žádná sebelítost ani odevzdanost, ale bojovnost a víra v lepší zítřky.

"Já dám ti znamení, přijde čas, už nebudu se kácet," ujišťovala interpretka s nesmírnou energií a odhodláním v dynamickém refrénu. Nejedná se o zcela typický singl Anny K., naopak, sama v rozhovorech přiznala, že záměrně chtěla, aby zněl trochu jako písně Kodymovy kapely Wanastowi vjecy.

Kontext, v jakém Píseň o slzách vznikla, v mnoha lidech dodnes vzbuzuje emoce - mě nevyjímaje. Rakovina mě nejprve připravila o nejstarší sestru, kterou jsem nikdy nepoznal, a později i o maminku. Líbí se mi na ní ale i to, že je naprosto nadčasová a že se nevztahuje pouze k jednomu konkrétnímu tématu.

Uběhlo totiž deset let a ona neztratila jiskru. Její sdělení je univerzální - ať už vás zrovna trápí cokoliv, je vždy lepší svoje emoce ventilovat (třeba právě formou slz), než se jimi vnitřně dlouhodobě sžírat. Není žádným tajemstvím, že zadržovanou a nezpracovanou bolestí člověk sám sobě škodí.

Ve zpěvaččině repertoáru má tento song zvláštní místo, její písně ale mám rád obecně. Mezi moje oblíbené zpěvačky se zařadila už v době, kdy jsem byl teenager a začal chodit na koncerty, a dosud se na tom nic nezměnilo.

Získaly si mě nejen skladby z veleúspěšného alba Nebe z roku 1999, které jí zajistilo dva Anděly, ale třeba i tvorba z období o pět let mladší desky Noc na zemi, která byla ovlivněna jistou severskou melancholií a zasněností. Songy O kousek vedle tebe nebo Šestý smysl se během let zařadily k oprávněným trvalkám jejích koncertních setlistů.

Dnes už její alba vždy vycházejí s odstupem pěti nebo šesti let, vynahrazuje to však jejich stabilní kvalitou. Zatím poslední studiovka Světlo z roku 2017 se obzvlášť povedla a nabídla celou řadu nádherných písní.

Při rozhovorech do médií se vídáme pravidelně a mohu říct, že každé setkání s ní je radost. Bývá velice přátelská a srdečná, dokáže říkat věci bez obalu a přímě. Navíc se při její spontánnosti povídání často stočí i k tématům, která ani původně nebyla v plánu.

Již nyní se na další takové setkání těším. A stejně tak i na chystané nové album a skvělé koncerty, na nichž mezi ní a publikem oboustranně proudí nezměrné množství pozitivní energie. V současnosti nejspíš všichni čas od času propadáme skepsi, třeba právě výše zmíněná Píseň o slzách by nám ale mohla posloužit jako zdroj naděje.

Vždyť i sama Anna K. loni v rozhovoru pro Novinky.cz prohlásila: "Po každé temnotě vyjde slunce." Zrovna ona přitom moc dobře ví, o čem mluví.  

text: Josef Martínek, foto: Goran Tačevski, Jana Braunová (Žebřík 2017)

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.

Nejnovější články na blogu

 

Téměř každý z nás si během života staví svoje pomyslné mosty - ať už úmyslně, či neúmyslně. Mohou nás pojit s lidmi, které máme rádi, ale třeba i s prací či koníčkem, zkrátka s tím, co je nám blízké a o co nechceme jen tak snadno přijít. Karel Zich a Lenka Filipová o tom zpívali už před čtyřiceti lety - a písnička ...

Stín největšího - často toho průlomového - hitu tíží mnohé interprety. Bez ohledu na to, zda se jim podaří z něj vykročit, ovšem většina z nich časem zjistí, že mít svou charakteristickou písničku je spíš dar než prokletí. Obzvlášť když jim i po letech zajišťuje umístění ve světových žebříčcích. Tak jako v případě britského hudebníka Toma Odella.