Pod pojmem letní hit si mnoho z nás představí nepříjemně vlezlou a kolovrátkově roztančenou píseň, která v teplých měsících zní úplně všude a pořád. Po uplynutí této doby spotřeby se ale stává tak ohranou, že už ji chce málokdo slyšet znovu. Najdou se však také výjimky. Mým oblíbeným letním hitem zůstává už od roku 2008 skladba I'm Yours od Jasona Mraze.
Neohrála se mi ani za těch třináct let, které už od jejího vydání uplynuly. I'm Yours totiž nikdy nebyla typickým letním hitem, byť z ní prázdninová pohoda sálá od první sekundy.
Sám autor prý netušil, že by se mohla stát stěžejní položkou jeho repertoáru. Melodie ho napadla spontánně už několik let před tím, než písnička vyšla na jeho třetí řadové desce We Sing. We Dance. We Steal Things. Skládání budoucího celosvětového hitu mu zabralo asi dvacet minut. Lehkost a nenucenost tvůrčího procesu se ve výsledném songu jednoznačně zrcadlí. Nepochybně je také jedním z důvodů, proč si posluchači I'm Yours tolik oblíbili.
Americkému písničkářovi se navíc do hravé skladby podařilo promítnout svou osobnost. Srší z ní pozitivní přístup k životu i radost z přítomného okamžiku. Skrze slova nabádá k tomu, abychom si naše dny na tomto světě zbytečně nekomplikovali a neváhali žít naplno. Videoklip zase odráží jeho lásku k přírodě a krásám naší planety.
Úspěch byl ohromující. V americké singlové hitparádě I'm Yours vydržela do té doby nevídaných 76 týdnů, čímž stanovila nový rekord - překonali ho až o několik let později Imagine Dragons s Radioactive. V Americe se píseň s počtem více než šesti milionů placených stažení zařadila k nejprodávanějším hitům všech dob. Mraze, který za ni získal i dvě nominace na Grammy, představila také zbytku planety.
Platí to i o České republice. Zdejší fanoušky mohlo navíc zaujmout zpěvákovo příjmení, evokující českého Mráze. Nejedná se přitom o pouhou náhodu - Jasonův dědeček měl skutečně zdejší původ, narodil se v tehdejším Rakousku-Uhersku. V Americe žil od roku 1915.
V éře svého komerčně nejúspěšnějšího alba hudebník do tuzemské metropole sám zavítal. V Praze totiž natočil část videoklipu k singlu Lucky s Colbie Caillat - ten později dvojici vynesl Grammy za nejlepší spolupráci. Mrazovu zdejší koncertní premiéru viděl v roce 2011 Palác Akropolis.
O pět let později naplnil prostornější sál Fora Karlín. Tehdy jsem na jeho koncert zavítal i já. I když písnička I'm Yours zůstávala jeho největším hitem (a asi to tak bude už napořád), zároveň bylo znát, že se jeho publikum již ustálilo. Nepotřeboval tedy nutně lákat na známé melodie.
Koncert byl značně komorní záležitostí, Mraz se před diváky postavil sám, hrál na kytaru, foukací harmoniku i klávesy. Obešel se bez jakékoliv okázalosti, stavěl na své hudbě a humoru mezi písničkami. Jako by byl pořád tím prostým, zcela nehvězdným muzikantem, který v mládí zpíval po amerických barech.
Ačkoli I'm Yours v setlistu samozřejmě nechyběla, přiznám se, že si ten moment dnes nijak zvlášť nevybavuji. Jeho vystoupení nezanechalo dojem díky výrazným jednotlivostem, ale jako smysluplný celek.
To
samé by se dalo říci i o jeho studiovém repertoáru. I'm Yours
však už nikdo nikdy neupře její zásluhy - totiž že spousta
fanoušků díky ní tvorbu Jasona Mraze objevila.
text: Josef Martínek, foto: Atlantic Records
Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...