Love Story zůstává milou vzpomínkou na country-popové začátky Taylor Swift

08.02.2021

Princeznovská vizáž, romantické kulisy hradu a věčný příběh o Romeovi a Julii. Tak se svět poprvé výrazněji seznámil s jednou z nejzářivějších hvězd současného popu, Taylor Swift. Už písní Love Story z roku 2008 tehdy osmnáctiletá zpěvačka naznačila, že její fanouškovská základna zdaleka nemusí sestávat jen z příznivců americké country.

V USA už tou dobou platila za vycházející hvězdu. Svůj albový debut, jednoduše nazvaný Taylor Swift, vydala v říjnu 2006 a postupně s ním i díky několika úspěšným singlům stále více oslovovala americkou veřejnost. Celkem v pořadí tamní hitparády nakonec vydržel úctyhodných 275 týdnů, tedy přes pět let.

Ovšem až druhá řadovka Fearless se pro novou country-popovou modlu stala přelomovou. V žebříčku Billboardu se první singl Love Story prosadil na čtvrtou příčku, především však pronikl na mezinárodní trh. V Británii si zapsal druhé místo, v Japonsku třetí, v Austrálii triumfoval. V Česku nasadila videoklip do vysílání hudební televize Óčko. Díky ní jsem se s tvorbou talentované blondýnky tenkrát poprvé setkal i já.

A bylo to seznámení velmi příjemné, písnička mě zaujala hned napoprvé. Navzdory určité naivitě princeznovské stylizace videoklipu nebylo pochyb o tom, že v případě Taylor Swift nejde o žádnou poslušnou loutku nastrčenou chamtivými producenty. O milostném příběhu se shakespearovskými odkazy zpívala s upřímným mladickým zápalem a milou bezelstností.

Už v mladém věku se navíc profilovala jako schopná autorka, která dokáže zdánlivě všední téma uchopit po svém. V textu se vracela k románku s chlapcem, kterého představila své rodině i přátelům - ovšem nikdo z nich ho neměl rád. To vysvětluje přirovnání k osudu Romea a Julie. "Jediní lidé, kteří chtěli, aby spolu byli, byli oni sami," komentovala Taylor inspiraci slavným dramatem.

Jako sedmnáctiletý teenager jsem v té době vlastně moc nerozuměl tomu, proč se s jejím jménem stále spojovala žánrová škatulka country. Love Story pro mě tenkrát ztělesňovala pop v jeho nejčistší podobě: podmanivou melodií počínaje a líbivým pohádkovým závojem konče.

Ještě silněji to platilo o třetím singlu You Belong With Me, jehož klip je zasazen do prostředí americké střední školy. V USA z toho byl hit jako hrom a jeden z důvodů, proč album Fearless překonávalo jednu prodejní metu za druhou. 

Navrch mu porota Grammy udělila nejprestižnější cenu pro Album roku, čímž se rodačka z Pensylvánie stala nejmladší interpretkou, která tuto kategorii ovládla. Až o deset let později rekordní věkovou hranici posunula Billie Eilish.

Od té doby se toho u Taylor Swift pochopitelně hodně změnilo. Nejprve se posunula do světa velkého mainstreamu. Co opatrně započala na albu Red z roku 2012, to dotáhla k dokonalosti o dva roky později s 1989 - deskou ambiciózně načančanou a vybroušenou do toho nejkrystaličtějšího popu.

Tato studiovka jí přinesla několik velkých hitů v čele se Shake It Off nebo Blank Space, mnohamilionové prodeje a podruhé hlavní cenu Grammy. Dodnes pro mě 1989 neztratila nic ze svého lesku.

Méně sympatické mi bylo snad jen období temného alba Reputation z roku 2017. Z Taylor na něm mluvila frustrace způsobená jejím tou dobou ne zrovna ideálním mediálním obrazem, především však četně pracovala s prvky hip hopu, r'n'b a elektroniky. Zpěvaččina přirozenost se zde vytrácela na úkor trendů, které v jejích písních působily takzvaně "na sílu".

Až výborný dokument Miss Americana mi pomohl pochopit, proč pro ni bylo důležité si touto érou projít. Mluví v něm o tom, jak moc ji ostrá, často osobně mířená kritika zraňovala. A také o tom, jaký tlak je vyvíjen na hvězdy pop music, aby se neustále měnily s dobou a bavily fanoušky další novou podobou svého já.

Možná proto se následné album Lover z roku 2019 nedočkalo žádné speciální pozornosti. Pomineme-li zbytečně kýčovité singly Me! a You Need To Calm Down, šlo o vlastně příjemnou popovou desku, která ovšem světu nenabídla dnes tolik požadovaný moment překvapení. Byla úspěšná, ale ne mimořádná.

A tak se Taylor Swift v době koronavirové pandemie vykašlala na všechna očekávání veřejnosti a vrátila se ke své písničkářské podstatě. S pomocí producenta Aarona Dessnera natočila dvě nádherné, z většiny intimní a křehké řadovky folklore a evermore.

Vydala je v rozmezí pěti měsíců v červenci a prosinci minulého roku, bez nutnosti zařadit na ně přímočaře hitové singly, bez předcházející gigantické kampaně, vždy ze dne na den. V hudebním světě šlo nepochybně o jednu ze zásadních událostí roku 2020. Očekávám, že triumf na udílení Grammy zpěvačku nemine.

Její vývoj si zaslouží obdiv. A jsem nesmírně zvědav na to, jak bude pokračovat. Bez ohledu na Taylořiny další kroky se však budu nejspíš vždycky rád vracet i k té osmnáctileté dívence z Love Story. Už tehdy totiž měla svoje osobité kouzlo.  

text: Josef Martínek

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.


Nejnovější články na blogu

 

Hodně zjednodušeně se dá říct, že mainstreamoví hudebníci nahrávají dva druhy písní. U jedněch vědomě či podvědomě kalkulují s tím, že by se z nich mohly stát hity. V případě těch druhých je tyto ambice nesvazují, počítají s nimi jako s takzvanými albovými položkami, a proto často více vypovídají o jejich vlastním uměleckém cítění. Song How Can I...

Australská hudebnice Sia Furler netoužila po slávě. Její schopnosti na požádání skládat hitové melodie hojně využívaly slavnější kolegyně. Pro svůj charakteristický hlas se také stala vyhledávanou zpěvačkou do různých hostovaček. Když ale v roce 2014, na prahu čtyřicítky, přišla s písní Chandelier, závratný růst její popularity už nešlo zastavit.

Srdcervoucí interpretace Whitney Houston k filmu Osobní strážce učinila z I Will Always Love You jeden z nejikoničtějších hitů v historii populární hudby. Byla by ale velká škoda opomíjet originál, který v sedmdesátých letech složila a nazpívala countryová královna Dolly Parton. Písnička o lásce, která v člověku zůstává i po závěrečném sbohem,...