Love Story zůstává milou vzpomínkou na country-popové začátky Taylor Swift

08.02.2021

Princeznovská vizáž, romantické kulisy hradu a věčný příběh o Romeovi a Julii. Tak se svět poprvé výrazněji seznámil s jednou z nejzářivějších hvězd současného popu, Taylor Swift. Už písní Love Story z roku 2008 tehdy osmnáctiletá zpěvačka naznačila, že její fanouškovská základna zdaleka nemusí sestávat jen z příznivců americké country.

V USA už tou dobou platila za vycházející hvězdu. Svůj albový debut, jednoduše nazvaný Taylor Swift, vydala v říjnu 2006 a postupně s ním i díky několika úspěšným singlům stále více oslovovala americkou veřejnost. Celkem v pořadí tamní hitparády nakonec vydržel úctyhodných 275 týdnů, tedy přes pět let.

Ovšem až druhá řadovka Fearless se pro novou country-popovou modlu stala přelomovou. V žebříčku Billboardu se první singl Love Story prosadil na čtvrtou příčku, především však pronikl na mezinárodní trh. V Británii si zapsal druhé místo, v Japonsku třetí, v Austrálii triumfoval. V Česku nasadila videoklip do vysílání hudební televize Óčko. Díky ní jsem se s tvorbou talentované blondýnky tenkrát poprvé setkal i já.

A bylo to seznámení velmi příjemné, písnička mě zaujala hned napoprvé. Navzdory určité naivitě princeznovské stylizace videoklipu nebylo pochyb o tom, že v případě Taylor Swift nejde o žádnou poslušnou loutku nastrčenou chamtivými producenty. O milostném příběhu se shakespearovskými odkazy zpívala s upřímným mladickým zápalem a milou bezelstností.

Už v mladém věku se navíc profilovala jako schopná autorka, která dokáže zdánlivě všední téma uchopit po svém. V textu se vracela k románku s chlapcem, kterého představila své rodině i přátelům - ovšem nikdo z nich ho neměl rád. To vysvětluje přirovnání k osudu Romea a Julie. "Jediní lidé, kteří chtěli, aby spolu byli, byli oni sami," komentovala Taylor inspiraci slavným dramatem.

Jako sedmnáctiletý teenager jsem v té době vlastně moc nerozuměl tomu, proč se s jejím jménem stále spojovala žánrová škatulka country. Love Story pro mě tenkrát ztělesňovala pop v jeho nejčistší podobě: podmanivou melodií počínaje a líbivým pohádkovým závojem konče.

Ještě silněji to platilo o třetím singlu You Belong With Me, jehož klip je zasazen do prostředí americké střední školy. V USA z toho byl hit jako hrom a jeden z důvodů, proč album Fearless překonávalo jednu prodejní metu za druhou. 

Navrch mu porota Grammy udělila nejprestižnější cenu pro Album roku, čímž se rodačka z Pensylvánie stala nejmladší interpretkou, která tuto kategorii ovládla. Až o deset let později rekordní věkovou hranici posunula Billie Eilish.

Od té doby se toho u Taylor Swift pochopitelně hodně změnilo. Nejprve se posunula do světa velkého mainstreamu. Co opatrně započala na albu Red z roku 2012, to dotáhla k dokonalosti o dva roky později s 1989 - deskou ambiciózně načančanou a vybroušenou do toho nejkrystaličtějšího popu.

Tato studiovka jí přinesla několik velkých hitů v čele se Shake It Off nebo Blank Space, mnohamilionové prodeje a podruhé hlavní cenu Grammy. Dodnes pro mě 1989 neztratila nic ze svého lesku.

Méně sympatické mi bylo snad jen období temného alba Reputation z roku 2017. Z Taylor na něm mluvila frustrace způsobená jejím tou dobou ne zrovna ideálním mediálním obrazem, především však četně pracovala s prvky hip hopu, r'n'b a elektroniky. Zpěvaččina přirozenost se zde vytrácela na úkor trendů, které v jejích písních působily takzvaně "na sílu".

Až výborný dokument Miss Americana mi pomohl pochopit, proč pro ni bylo důležité si touto érou projít. Mluví v něm o tom, jak moc ji ostrá, často osobně mířená kritika zraňovala. A také o tom, jaký tlak je vyvíjen na hvězdy pop music, aby se neustále měnily s dobou a bavily fanoušky další novou podobou svého já.

Možná proto se následné album Lover z roku 2019 nedočkalo žádné speciální pozornosti. Pomineme-li zbytečně kýčovité singly Me! a You Need To Calm Down, šlo o vlastně příjemnou popovou desku, která ovšem světu nenabídla dnes tolik požadovaný moment překvapení. Byla úspěšná, ale ne mimořádná.

A tak se Taylor Swift v době koronavirové pandemie vykašlala na všechna očekávání veřejnosti a vrátila se ke své písničkářské podstatě. S pomocí producenta Aarona Dessnera natočila dvě nádherné, z většiny intimní a křehké řadovky folklore a evermore.

Vydala je v rozmezí pěti měsíců v červenci a prosinci minulého roku, bez nutnosti zařadit na ně přímočaře hitové singly, bez předcházející gigantické kampaně, vždy ze dne na den. V hudebním světě šlo nepochybně o jednu ze zásadních událostí roku 2020. Očekávám, že triumf na udílení Grammy zpěvačku nemine.

Její vývoj si zaslouží obdiv. A jsem nesmírně zvědav na to, jak bude pokračovat. Bez ohledu na Taylořiny další kroky se však budu nejspíš vždycky rád vracet i k té osmnáctileté dívence z Love Story. Už tehdy totiž měla svoje osobité kouzlo.  

text: Josef Martínek

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.


Nejnovější články na blogu

 

Seděla za klavírem a zpívala o klaunovi, který na povel baví přihlížející. Zcela oněmělá O2 arena fascinovaně přihlížela, jak obrovskou dávkou něhy a citu obdařuje každé slůvko, hltala, s jakou lehkostí si hraje s vokálem, aniž by se prvoplánově předváděla. Emeli Sandé se tehdy, v únoru 2018 na svém prvním pražském koncertu, nenávratně zařadila k...