Hit století Spomal' od Pehy: přetvořit smutek v krásu
Občas někdo trochu hořce utrousí cosi ve smyslu, že nechápe, proč je v hudbě deprese považována za umění. Omyl. Většina těch nejoceňovanějších písní je sice smutných, ale ne depresivních. Umění z nich dělá schopnost autora vypořádat se s vlastními chmury tak, že z nich vytvoří něco krásného.
Také píseň Spomal' z veleúspěšného alba Deň medzi nedel'ou a pondelkom (2005) slovenské skupiny Peha vznikala za neveselých okolností. Zpěvačka Katarína Knechtová už v té době s kolegy neměla nejlepší vztahy. Nezadržitelně se schylovalo k jejímu odchodu, k němuž později, v roce 2008, skutečně došlo.
"Tu píseň jsem složila už s takovou smutnou duší. Nahrávali jsme tak, že jsme se už pomalu ani neviděli. Lidsky nám to přestávalo fungovat. A Spomaľ vznikla v podstatě za deset minut v mém dětském pokoji. Když jsem ji druhý den přinesla, všem se líbila a říkali, že je to velmi pěkná písnička, že ji tak necháme," zavzpomínala Knechtová na tehdejší dobu v rozhovoru pro Seznam zprávy.
Rodačka z Prešova se netajila tím, že zběsilé kapelní tempo pro ni bylo dlouhodobě neúnosné. "Sáhla jsem si na dno svých sil, začala jsem mít i lehké zdravotní problémy. Když jsem říkala manažerovi, že tehdy a tehdy bych chtěla mít volno, nebo že si potřebuji oddechnout, užít si svůj mladý život, nikdo to nerespektoval," řekla ve stejném rozhovoru. V té době se prý dokonce cítila, jako by se stala majetkem skupiny.
A právě o tom ve skladbě Spomal' zpívá. "Spomaľ, máš privysokú rýchlosť, vnímam ju len šiestym zmyslom, mám závrat. Náhlim sa po tvojom boku a mám už dosť zbytočných pokút, mám sa báť?" zpovídala se Knechtová v oduševnělé klavírní písničce, která z jinak energického pop-rockového repertoáru Pehy zřetelně vyčnívala.
Zpěvačka
ani zbytek sestavy tehdy nejspíš netušily, že se z ní vyklube
jejich vůbec největší hit. Však také vyšla až jako třetí
singl z desky, po rovněž velmi úspěšných kouscích Za tebou a
Deň medzi nedel'ou a pondelkom.
Peha tehdy na Slovensku sbírala ceny Aurel, což byla dnes již neexistující obdoba českých Andělů, u nás se více zviditelnila i díky hostování na turné s formacemi Chinaski a Kryštof. Z alba se stal v obou zemích prodejní bestseller. A Spomal' na dlouhou dobu obsadila pozici nejhranější skladby v rádiích - českému éteru kralovala celkem devět týdnů. V anketě posluchačů rádia Frekvence 1 byla dokonce v roce 2018 při oslavách sta let od založení Československa vyhlášena hitem století.
Pro kapelu se však stala labutí písní. Deset let po rozpadu sice oznámila v roce 2018 comeback s novou zpěvačkou, finalistkou SuperStar Karmen Pál-Baláž, od té doby o ní však opět není moc slyšet - a Pál-Baláž vydává vlastní singly.
Naopak Knechtová, která ještě před Pehou krátce zpívala s IMT Smile, dnes rozhodnutí jít cestou sólové interpretky litovat nemusí - přineslo jí vytoužený klid a tvůrčí svobodu.
Na začátku jí hodně pomohla písnička Muoj bože k filmu Bathory, která se opět stala velkým hitem v Česku i na Slovensku. Po dobře přijatém prvním sólovém albu Zodiak z roku 2008 si na to druhé počkala čtyři roky. Na nahrávce Tajomstvá z roku 2012 ukázala trochu jinou tvář - spolupráce s producentem Christianem Eignerem, bubeníkem Depeche Mode, znamenala lehké experimentování s elektronikou.
Rakouský hudebník se částečně podílel i na jejích dalších dvou deskách, Prežijú len milenci (2015) a nejnovější Svety (2020). Obě potvrdily, že Knechtová jako autorka i zpěvačka zraje.
Její velkou výhodou zůstává rozmanitý hlasový rejstřík, který unese něhu a intimitu, hravé popové melodie i rockovou vypjatost. Především však jako autorka staví na aranžérsky silných a emočně bohatých písních. Jejich příprava jí sice pokaždé zabere několik let, trpělivý a poctivý přístup se však vyplácí.
Když v roce 2017 po delší době koncertovala s vlastním programem v Praze, čekal na ni zaplněný sál Divadla Hybernia. Tehdy přijela s doprovodnou kapelou a malým orchestrem, aby představila nové aranže svých písní, uzpůsobené Adamem Kurucem k zapojení klasických nástrojů. Takto pozměněné skladby vyšly i na komorním albu Premeny.
Spomal' v repertoáru toho krásného večera pochopitelně nechyběla, byť v tomto případě nebylo třeba výraznějších úprav. Katarína zpívala s doprovodem dvou klavírů, na intimně osvětlené scéně, a vyzařovala z ní naprostá muzikantská přirozenost. Také po letech s lehkostí a uvěřitelně procítila každé slovo i každičký tón.
Sympatický dojem zanechala i svým vystupováním. Ač divadelní prostory sváděly k jisté honosnosti, ona se po celou dobu na jevišti chovala velmi neformálně. Utahovala si sama ze sebe, z hospodských řečí i z úzkoprsosti některých jedinců, svůj nekorektní humor neváhala stočit ani ke křesťanskému rádiu.
Ostatně, když jsem s ní o několik měsíců dříve dělal rozhovor k albu Premeny, byla zrovna taková - nepotrpěla si na žádné vznešené umělecké fráze, mluvila k věci, otevřeně a bez mlžení. Třeba o tom, že kapitolu Peha už dávno uzavřela a žádné společné aktivity pro ni rozhodně nejsou na pořadu dne.
A co se týče již zmíněného, zatím posledního alba Svety z roku 2020, teprve s odstupem několika měsíců dokážu naplno ocenit jeho kvality. Dnešní doba na nás chrlí neuvěřitelné množství hudby s krátkou spotřební lhůtou, skladby Knechtové však do svého děje vtahují až postupně a o to pevněji. Proto mě potěšilo, že Svety nedávno získaly nominaci na Cenu Anděl v kategorii nejlepší slovenské album.
Je
vidět, že zvolnění tempa, po němž Katarína Knechtová v dobách
enormní koncertní zátěže s Pehou tolik toužila, jí i jejím
písním skutečně prospělo.
text: Josef Martínek, foto: promo