K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si písničku musel pustit znovu a od té doby z mého playlistu nevypadla.
Další vlna zájmu o repertoár jen 159 centimetrů vysoké umělkyně u mě přišla o měsíc později, když jsem v rámci přípravy na festival Benátská! v Liberci zavzpomínal na to, že v roce 2018 byla Tyler jedním z headlinerů. Naposlouchal jsem si tehdy spoustu jejích písní, které jsem do té doby ani neznal. Mnohé z nich se mi trefily do vkusu, ovšem Total Eclipse Of The Heart netrumfla žádná z nich.
Skladba, od jejíhož vydání uplyne v roce 2023 už čtyřicet let, patří mezi ty, které někdy pravděpodobně slyšel téměř každý. Také já se s ní setkával od raného dětství a vždy mi v ní imponoval zpěvaččin charakteristicky nakřáplý hlas. My, zrozenci devadesátých let, už jsme však přece jen vyrůstali s trochu jinými idoly než s tehdejší čtyřicátnicí z Walesu.
Navíc se mi tenkrát Bonnie často pletla s vokálně podobně vybavenou Tinou Turner. Nejspíš jsem nebyl jediný - vždyť třeba zásadní hit rockové babičky Turner The Best původně skutečně nazpívala její kolegyně.
Melodramaticky
stavěnou Total Eclipse Of The Heart jsem tedy o něco více
vstřebával díky tuzemské verzi Zatmění, kterou nahrála
muzikálová hvězda Leona Machálková. I tato podoba měla svoje
dobové kouzlo, byť jinak nejsem velkým příznivcem přetextovávání
zahraničních šlágrů do češtiny.
Celkově však pozoruji, že hudba z posledních dekád minulého století mě dnes oslovuje víc, než když byla aktuální nebo alespoň ne desítky let stará. Možná, že skladby z těchto hudebně silných časů skutečně zrají, možná jsem dozrál já a dovedu je teprve nyní naplno ocenit. A nejspíš za to podstatným dílem může i prostá síla nostalgie.
Další faktor pak vidím v úpadku současné pop music, z níž výrazné hlasy téměř vymizely: dnešní hity jsou stále plošší, vznikají spíše jako nerušivý sezónní doplněk životního stylu než jako nadčasové dílo, které má strhnout, zasáhnout a zabydlet se v posluchačově srdci. Dovedlo by vůbec dnes publikum ocenit vokalistky kvalit Bonnie Tyler?
Sama interpretka tohoto v albové verzi sedmiminutového opusu (pro rádia zkráceného na únosné čtyři a půl minuty) se nechala slyšet, že nemá ráda skladby, které může zpívat každý. Total Eclipse Of The Heart určitě každý zpívat nemůže. Složil ji i produkoval Jim Steinman, autor rockových hitů letos v lednu zesnulého Meat Loafa, a lze ji vnímat jako oslavu interpretčina úžasného hlasu.
Ač jde o milostnou baladu, měla dost temný nádech, Steinman ji totiž psal jako upírskou love story a v textu chtěl vyzdvihnout sílu lásky ve tmě. První místo v Británii i USA, celosvětově přes šest milionů prodaných kopií, dvě nominace na Grammy, podle několika anket jedna z nejoblíbenějších písní osmdesátých let - to je jen několik nejvýraznějších úspěchů, kterých Tyler se singlem ze svého pátého (a výborného) alba Faster Than The Speed Of Night dosáhla.
Během těch téměř čtyřiceti let vzniklo samozřejmě i nespočet coververzí, jak už to u takto zásadních hitů bývá. I sama Bonnie se ke svému nejslavnějšímu kousku ještě několikrát vrátila a natočila ho například jako duet s francouzskou zpěvačkou Kareen Antonn. Jejich spolupráce si pod názvem Si demain... (Turn Around) na přelomu let 2003 a 2004 podmanila frankofonní trh.
Kariéra dnes jednasedmdesátileté Velšanky, která v roce 2013 s písní Believe In Me reprezentovala Velkou Británii na soutěži Eurovision Song Contest, měla v dalších dekádách spíše sestupnou tendenci. Také já se nejraději vracím k jejím klasikám ze sedmdesátých a osmdesátých let jako It's A Heartache, Tears nebo Holding For Out For A Hero.
Její pozdější studiové desky už nemají takovou samozřejmou podmanivost, přesto nejsou vůbec špatné. Tu zatím poslední vydala loni a má sympaticky optimistický název: The Best Is Yet To Come - v češtině To nejlepší teprve přijde.
text: Josef Martínek, foto: Sony Music
Po výročních článcích z let 2020 a 2021 jsem se rozhodl i do třetice na blogu shrnout hudební rok svýma očima a ušima. Tentokrát jsem se zaměřil výhradně na tvorbu domácích interpretů a vybral desky i skladby, které mě letos nejvíce zasáhly svým obsahem. Takové, ke kterým bude mít smysl se vracet i v příštích letech.
Dokážeme v dnešní době dostatečně ocenit umění? Někdy si tuto otázku pokládám, protože mám stále častěji pocit, že klíčem k úspěchu a uznání už pro hudebníky dávno není opravdová hodnota tvorby, ale spíš marketing, ochota přizpůsobovat se a síť kontaktů. Ti, kteří přinášejí výjimečný obsah a neohýbají hřbet, naopak často zůstávají málo viditelnými....
Život je opravdu plný překvapení. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že mezi své srdcovky zařadím nějakou píseň od Karla Gotta. Skladba Srdce nehasnou, kterou vítěz dvaačtyřiceti zlatých slavíků nahrál se svou dcerou Charlotte Ellou pár měsíců před smrtí, je však natolik výjimečná, že zasáhla nejen Gottovy fanoušky, ale i ty, kteří k jeho...
K tomu, že se letitý hit od Bonnie Tyler stal jedním z mých nejpřehrávanějších songů tohoto léta, přispěla náhoda. V červnu jsme s kamarádkou seděli před koncertem Marka Ztraceného v restauraci, kde z rádia vyhrávaly samé klasiky osmdesátých a devadesátých let - a mezi nimi Total Eclipse Of The Heart. Ještě tentýž večer po návratu domů jsem si...